Tohle je číslo Anglofila, každopondělního newsletteru o angličtině & Británii. Jestli se vám bude líbit, tady se můžete přihlásit k odběru.

Hello there!

Happy 2024, everybody! Doufám, že jste si na seznam novoročních předsevzetí dali zlepšit se v angličtině & dozvědět se spoustu nepříliš zásadních zajímavostí z britské historie, protože Anglofil is back, baby!

Jestli netušíte, co vám to proboha přišlo, tak jste se nejspíš v prosinci přihlásili k odběru Anglofila , newsletteru o angličtině Británii. Jestli jste si to mezitím rozmysleli, nevadí, úplně dole najdete čudlík, kterým mi můžete dát elektrický šok se můžete zase odhlásit. Můj mailingový nástroj mi oznámil, že se vás během pauzy přihlásilo skoro 200, takže welcome on board & pojďme na to! 🙂

I.

Když vám někdo řekne, že Bob’s your uncle, nesdělil vám žádné šokující rodinné tajemství.

Na tenhle idiom většinou narazíte na konci návodu, jak si snadno a bez komplikací poradit s nějakou situací. Je podobný českému a je to:

Bylo by úplně boží, kdyby Bob v tomhle idiomu byl Bořek stavitel, který všechno spraví, takže mít tohohle šikulu za strýčka by znamenalo snadné řešení každého problému. Bohužel ale odpověď na otázku “kdo je to sakra Bob?” budeme muset hledat v hlubší minulosti.

Jak už to u idiomů bývá, kandidátů je víc a nikdo si už dneska nemůže být stoprocentně jistý, kde se tahle fráze vzala. Nejčastěji se říká, že ji inspirovala trocha starého dobrého viktoriánského nepotismu (tak se v češtině i angličtině označuje to, když vám někdo z rodiny přihraje nějaký hezký cushy job nebo třeba zakázku). A docela se to hodí, protože slovo nepotismus pochází z latinského nepos, což znamená synovec.

Strýčkem Bobem je v tomhle příběhu Robert Arthur Talbot Gascoyne-Cecil, třetí markýz ze Salisbury (trochu mě mrzí, že se do idiomu dostalo jenom jeho první jméno, byl by to super jazykolam). Lord Salisbury byl vlivný britský politik, který se v roce 1895 stal posledním premiérem královny Viktorie. Kromě dlouhého jména měl taky masivní plnovous a několik synovců, z nichž si nejvíc oblíbil Arthura Balfoura. Místo pěkných vánočních dárků mu svoji náklonnost ukazoval tak, že mu dohodil pár vlivných funkcí, a pak mu pomohl stát se po něm předsedou vlády.

Nejsem si ale úplně jistý, jestli náklonnost byla oboustranná. Balfour měl podle všechno rád ještě jiného svého strýčka, George Lytteltona, čtvrtého barona z Lytteltonu. Ukázal mu to třeba tak, že se oženil s jeho dcerou, svou sestřenicí Mary Catherine Lytteltonovou. Anyway.

II.

Jednou z mých guilty pleasures je snažit se vymyslet věty, se kterými si neporadí ani umělou inteligencí poháněné překladače jako DeepL. Většinou nemusím vymýšlet nic moc krkolomného — se sáhodlouhými souvětími plnými zbytečně komplikovaných obratů si často poradí lépe, než s naprosto běžnými frázemi.

Nedávno si DeepL třeba vylámal zuby na něčem úplně banálním: “Okno bylo otevřené na větračku” přeložil jako “The window was open to the fan”.

Úplně mu to ale nezazlívám — právě podobně jednoduché fráze z každodenního jazyka dokáží být pořádný hard nut to crack.

Zrovna u otevírání okna na větračku v angličtině narazíme na problém, že tohle je funkce vlastní určitému typu oken (v angličtině se jim říká tilt and turn windows — doslova výklopná a otočná okna), která v Evropě máme prakticky všichni, ale v anglosaském světě (hlavně v Americe) jsou pořád častější double-hung (taková ta vysouvací, co působí, že se inspirovaly gilotinou) nebo sliding windows (posuvná). A když něco příliš nepoužíváte, nepotřebujete pro to ani slovo.

Naštěstí jsou ale tahle okna v Británii i Americe čím dál tím populárnější (tuhle informaci prosím berte with a pinch of salt, mám to z internetu), takže lidé už přišli se způsoby, jak otevírání okna na větračku označovat.

Možností je hned několik a narazil jsem na tuhle moc užitečnou diskusi na Redditu, kde lidé sdílejí, jak se to říká u nich. Nejpopulárnější jsou tyhle varianty:

To je zatím všechno, co jsem zjistil. Ještě se zkusím poptat po známých & jestli máte nějaké kandidáty vy, budu moc rád, když se o ně se mnou podělíte. Až se dozvím něco užitečného, ještě se k otevírání oken na větračku vrátíme. 🙂

Shrnutí

Tohle je z prvního Anglofila roku 2024 všechno. Díky za přečtení & doufám, že se vám dnešní číslo líbilo. Jestli jsem vám zpříjemnil pondělní ráno, můžete mi to oplatit tím, že se o Anglofila s někým podělíte. Můžete jim ho přeposlat nebo sdílet odkaz na webovou verzi. Díky moc!

Mějte se krásně & za týden zase na přečtenou!

Tom

P.S. British people vs ants

P.P.S. Za všechny přepleky může můj synovec. Žádného sice nemám, ale dohodil jsem mu flek anglofilního korektora.

Líbil se vám Anglofil?

Tak to byste ho měli začít odebírat! 🙂 Každé pondělí v šest ráno vám pošlu kupu zajímavostí o angličtině a Británii: