Pojďme si zahrát hru.
Mám totiž pocit, že ve vás dřímá úplný lingvistický Sherlock Holmes.
Právě jste přišli ke krbu, ve kterém se vrah pokusil spálit usvědčující dopisy. Zůstalo z nich jenom pár útržků, které jsou teď vašimi jedinými vodítky. Podívejte se na tahle čtyři slova a zkuste si u každého tipnout, jaké slovo po něm bude v dopise následovat:
očitý __
očitý svědek
záchodové __
záchodové prkénko
polehčující __
polehčující okolnost
tratoliště __
tratoliště krve
Trefili jste (skoro) všechno, že jo?
Co jsou to kolokace?
Vašim úžasným dedukčním schopnostem s touhle hádankou pomohl jev, kterému se v lingvistice říká kolokace. To slovo pochází z latiny: ko- znamená spolu (proto třeba cohabitation je spolubydlení a cooperation zase spolupráce), lokaci asi vysvětlovat nemusím. Když spolu nějaká dvě slova kolokují, znamená to, že stojí vedle sebe.
Kolokací je spousta druhů, pěkný přehled najdete třeba tady. Hodně zjednodušeně by šlo říct, že máme kolokace silné a slabé. Silné kolokace jsem pro vás přichystal do detektivní hry – jsou to taková slovní siamská dvojčata, která skoro až nejde oddělit. Teoreticky byste mohli mít třeba tratoliště rozlité limonády, ale to by znělo vážně divně. A protože by to bez nich snad ani nebyl článek ode mě – ano, idiomy jsou vlastně taková zvláštní skupina silných kolokací.
Slabé kolokace jsou pak páry, kterým to spolu sice klape, do chomoutu se ale rozhodně nijak nehrnou, a občas dokonce hledají společnost jiných slov. Sem patří prakticky všechna slovíčka, která vedle sebe stojí, a dohromady něco znamenají. Třeba takové spojení green eyes je slabá kolokace. Tahle slova určitě občas použijeme společně, nic nám ale nebrání říct green grass nebo beautiful eyes.
Proč je dobré se v nich vyznat?
Mít kolokace v malíčku se hodí i k jiným věcem než vyšetřování fiktivní vraždy. Když se učíte cizí jazyky, pomůžou vám znít přirozeněji. Představte si třeba, že by si vám vaše známá z Británie stěžovala, jak nesnáší, když její přítel nechává zvednuté záchodové víko.
Určitě byste jí rozuměli (a zcela s ní soucítili), ale asi by vám to znělo zvláštně, možná by vás to dokonce tahalo za uši. Nebyli byste sami: udělal jsem si malý Twitter průzkum, ve kterém mi 77 % lidí řeklo, že jim tohle slovní spojení zní nepřirozeně.
A to je právě důvod, proč jsou kolokace důležité. Když je pomotáte, druhá strana většinou zvládne rozluštit, co se jí snažíte sdělit. Budete ale znít jak tataři.
Jak se v nich vyznat?
Oukej, řekněme, že se mi povedlo přesvědčit vás o důležitosti kolokací. Jak se v nich zlepšit?
Bohužel nemám žádný jednoduchý recept. „Špatné kolokace“ se totiž můžou ve vaší angličtině schovávat celé roky, aniž byste o tom měli tušení. Vaší fiktivní kamarádce taky přijde záchodové víko úplně normální.
Mám pro vás dva tipy na nástroje, kterými se svoje kolokační mezery snažím zalepovat já. Kdykoliv si nejsem jistý, že nějaké slovní spojení není jenom výplod mé choré bilingvní mysli, podívám se na jedno ze dvou míst.
První je kolokační slovník. Existuje jich celá řada: fanoušci papíru (kteří dali na moje doporučení z Anglofila 83) můžou sáhnout po Oxford Collocations Dictionary. Online najdete třeba ozdic.com.
V ozdic.com jsou kolokace rozdělené podle slovních druhů, takže u každého slova najdete, s jakými se používá předložkami/slovesy/přídavnými jmény a podobně. Jen drobné varování: když nějaké slovo kolokuje třeba s předložkou, kterou chcete použít, neznamená to ještě, že spolu tvoří ten význam, o který vám jde. Vždycky je dobré si tu dvojici aspoň zkusit vygooglit a podívat se, jestli se v tom kterém významu opravdu vyskytuje. Znáte to, víc zdrojů je klíč k úspěchu každého novináře a studenta jazyků.
No a googlení je vlastně můj druhý tip. Jen místo Googlu používám radši nástroje jako ludwig.guru (V Anglofilovi jsem o něm psal už několikrát, třeba tady). Ludwig má tu výhodu, že jsou v něm jen „důvěryhodné“ texty, takže se nemusíte bát, že dostanete jazykovou radu od nějakého teenagera z Argentiny.
S kolokacemi vám tenhle nástroj pomůže třemi způsoby:
- Před/za jakékoliv slovo můžete dát hvězdičku a Ludwig vám ukáže, jaká slova se s ním pojí.
- Můžete si ověřit, jestli/jak se nějaká kolokace používá – takže vlastně plní roli takového spolehlivějšího Googlu.
- Když se třeba nemůžete rozhodnout, jestli se pro silný déšť v angličtině používá spíš „heavy rain“ nebo „strong rain“, můžete do Ludwiga zadat „heavy rain VS strong rain“, a on vám udělá krásný graf.
Kolokace jsou taky jeden z důvodů, proč je tak důležité učit se slovíčka v kontextu, ideálně vždycky s nějakou hezkou větou. Autoři slovníků (a Anglofila 😇) se vždycky snaží používat ukázkové věty, ve kterých budou vidět nejčastější kolokace. Zkuste si ve svém oblíbeném výkladovém slovníku najít slovo mistake a já se s vámi vsadím o výtisk své budoucí detektivky, že tam v jedné z ukázek narazíte na spojení make a mistake (udělat chybu, chybovat). Je to totiž jedna z nejčastějších kolokací, navíc se v ní často chybuje.
Shrnutí
Kdybych vám měl na závěr připravit nějaký akční plán, jak ze sebe udělat kolokačního guru™ (brr 🤢), doporučil bych tohle:
- Myslete na to, že něco jako kolokace existuje a že fráze může být „špatně“, i když neporušuje žádná gramatická pravidla.
- Nejste-li si jistí, že je nějaká fráze v pořádku, radši si ji ověřte v kolokačním slovníku/Ludwigovi.
- Když se učíte nová slova, koukněte do slovníku na nejčastější kolokace, a zapracujte je do ukázkových vět. Ať už se slovíčka učíte jakkoliv, vždycky se je učte v kontextu.