V dnešním čísle: výsledky voleb v Británii (a co mají společného s mraženými lasagnemi a obleky na míru) & používání členů u názvů států. Mám pro vás samozřejmě i pár tipů na čtení v angličtině, dneska si na svoje přijdou hlavně právníci a milovníci Shakespeara.


Hello there!

Dnešní číslo je krapet delší, tak aspoň úvod zkusím stručně: podíváme se spolu na výsledky voleb v Británii (a ukážu vám, co mají společného s mraženými lasagnemi a obleky na míru) & na používání členů u názvů států (o členy si spousta z vás psala, snad vám to udělá radost 😇). A mám pro vás samozřejmě i pár tipů na čtení v angličtině, dneska si na svoje přijdou hlavně právníci a milovníci Shakespeara.

Enjoy!

I.

What a week! V Británii byly volby a dopadly celkem jednoznačně: Boris Johnson získal pohodlnou většinu, takže labouristé si v opozici ještě nějaký ten pátek pobudou. Jestli vás zajímá, jak britské parlamentní volby fungují, zkuste tenhle článek v The Conversation (6 minut na úrovni B2).

V tomhle článku zase rozebírají některé fráze (The Conversation, 5 minut na úrovni B2), které v letošní volební kampani hrály důležitou roli. Kromě mimořádně úspěšného “get brexit done” se týmu Borise Johnsona povedlo přijít ještě s jednou – začali popisovat brexitovou dohodu, se kterou Johnson přišel, jako oven-ready. Chtěli tím dát najevo, že zajistí bezproblémový a rychlý odchodu z EU – oven-ready se totiž v angličtině používá pro označení polotovarů, které nemusíte nijak složitě připravovat, stačí je vyndat z obalu a hupsnout do trouby. Populární jsou i oven-ready těstoviny, hlavně lasagne – ty zase nemusíte před zapékáním vařit.

Kdyby vám ale naplnění zapékací misky a zapínání trouby pořád přišlo jako zbytečně moc práce, koukněte se v britském supermarketu po sekci Ready Meals. Tam najdete už hotové lasagne, které stačí ohřát v mikrovlnce. Takovým pokrmům se říká i ready-made.

A protože jsem si očividně dal za cíl zakončit tenhle článek co nejdál od britské politiky, dáme si ještě bratříčka ready-made, ready-to-wear (případně ready-made garment nebo taky off-the-rack/off-the-peg). Tak se říká konfekci – oblečení, které se prodává ve standardních velikostech. Věci na míru jsou zase custom(-made) nebo třeba made-to-measure:

  • The suit doesn’t fit, because it’s off-the-rack. If you want to look sharp, you need to buy a custom suit. (Oblek ti nesedí, protože je to konfekce. Jestli chceš být šik, musíš si koupit oblek na míru.)

II.

Když jsem se vás před časem ptal, o čem byste si chtěli V Anglofilovi přečíst, na prvním místě byly s velkým předstihem členy. A dneska je to konečně tady! Tohle je první z nepravidelné série článků o nejrůznějších vrtoších anglických členů.

A začneme zostra – podíváme se spolu na používání určitého členu u názvů států. Ve většině případů není moc co řešit. Jednoslovné názvy jsou vesměs bez členu:

  • Have you ever been to France? (Už jsi někdy byl ve Francii?)
  • My English teacher is from Germany. (Můj učitel angličtiny je z Německa.)

Když je názvem dvou/víceslovná fráze (která typicky popisuje státní zřízení – republic, kingdom, union…), člen se naopak používá:

  • London is the capital of the United Kingdom. (Londýn je hlavní město Spojeného království.)
  • The United States is a huge country. (Spojené státy jsou obrovská země.)

(Teď trochu odbočím: jestli vás zarazilo is v předchozí větě – v minulosti se používalo obojí, dneska ale převažuje jednotné číslo. Někteří říkají, že to souvisí s tím, jak ve Státech posiluje vliv federální vlády, jiní to svádí na občanskou válku. Tady a tady si o tom můžete přečíst víc.)

Asi ale tušíte, že kdyby to bylo takhle jednoduché, nezasloužilo by si to samostatný článek. Existují totiž země, u kterých přidáváme člen i k jednoslovných názvům. Patří sem například tyhle:

  • the Bahamas
  • the Netherlands (Nizozemsko)
  • the Philippines
  • the Gambia
  • (the) Sudan
  • (the) Yemen

Většinou se jedná o státy, u kterých je název odvozen od jejich polohy. The Gambia se jmenuje po řece, the Philippines po souostroví, na kterém leží, the Netherlands odkazuje na to, že Nizozemsko je jedna velká nížina (nether znamená dolní/spodní).

Bohužel ale používání členu není u některých zemí ustálené. V seznamu jsem je seřadil podle toho, jak moc převažuje varianta s the nad variantou bez the v Google Ngramu – u těch v závorce je to v podstatě 50/50. Oficiální zdroje vám v tomhle taky nepomůžou, protože třeba podle britské vlády by se se členem měla používat jenom the Gambia a the Bahamas. Úplně jim tam chybí the Netherlands, které bez členu budou většině lidí znít opravdu zvláštně.

Tady je takové shrnutí, kterým se při používání členů u názvů států řídím já:

  • dvouslovné názvy, které obsahují název zřízení, používám se členem (pozor: to znamená, že třeba Sierra Leone bude bez členu – sice dvě slova, ale žádné zřízení)
  • jednoslovné názvy používám bez členu s výjimkou the Bahamas, the Netherlands, the Philippines a the Gambia
  • když chci použít název nějakého státu, jehož existence mi doposud byla utajena, radši se podívám, jak to používá Wikipedie/ověřím, která varianta je populárnější na Google Ngramu

Na závěr jedna poznámka: možná jste už při studiu angličtiny narazili na to, jestli se člen používá u (the) Ukraine. Používají se obě varianty, ale ta bez členu dneska vede a sami Ukrajinci jí dávají přednost (the jim připomíná časy, kdy byli součástí Sovětského svazu), takže jestli bych vám mohl něco doporučit, používal bych Ukraine bez členu.

In Other News 📰

  • U Williama Shakespeara se diskutuje snad úplně o všem – jestli vůbec existoval, jestli to byl katolík, jestli byl gay, jestli napsal svoje díla… Minimálně u toho posledního je už nějakou dobu celkem jasno (Wikipedia, hodina na úrovni B2), že u některých děl mu pomáhali ostatní alžbětinští dramatici. A díky práci českého vědce Petra Plecháče máme teď mnohem lepší představu (CNN, 2 minuty na úrovni B1) o tom, jak moc velká ta pomoc byla. Vypadá to, že skoro půlku “Shakespearova” Jindřicha VIII. napsal John Fletcher.
  • Tetování je staré jako lidstvo samo a stereotypy kolem něj jakbysmet. I angličtí právníci z 18. a 19. století měli za to, že tetování je projevem kriminální mysli – a díky téhle jejich představě se nám v soudních záznamech zachovaly detailní popisy tetování tehdejších odsouzenců (The Conversation, 15 minut na úrovni C1/C2).
  • V New Yorkeru vyšel článek o soudkyni amerického Nejvyššího soudu Eleně Kagan (Lehce přes hodinu čtení na úrovni B2). Vím, nemá to co dělat s Británií ani angličtinou, ale celý text se opravdu dobře čte, je moc zajímavý a navíc vím, že Anglofila čte celkem dost právníků, tak třeba někomu přijde vhod. Kagan je liberální soudkyní převážně konzervativního soudu a aby nebyla úplně irelevantní, snaží se s konzervativci najít společnou řeč a aspoň občas je přesvědčit, že její strana má lepší argumenty. Něco mi říká, že bychom si všichni mohli take a page out of her book (take a page out of somebody’s book – poučit/inspirovat se něčím chováním). BTW, i když soudce je v angličtině většinou judge, zrovna těm na americkém Nejvyšším soudu se říká Justice.
  • Znáte Ludwiga? Je to skvělý nástroj pro každého, kdo častěji píše v angličtině. Umí prohledat obrovskou databázi kvalitních anglických textů a ukázat vám věty, ve kterých se objevuje slovo nebo fráze, která vás zajímá. Můžete se tak vyhnout použití slova, které se nehodí do vašeho kontextu, nebo znamená něco trochu jiného, něž jste si původně mysleli. Umí dokonce porovnávat dvě varianty (například go to school x go in school) a ukázat vám, která se používá – v podstatě to samé, co většina z nás googluje, akorát Ludwig vám vyfiltruje spoustu nevěrohodného balastu, takže se na jeho výsledky můžete víc spolehnout. Základní verze je dostupná zdarma. Má svoje omezení, ale na občasné použití stačí. Prémiová verze vyjde na 6€ měsíčně.

To je pro dnešek všechno. Díky & na přečtenou příští týden u speciálního předvánočního vydání Anglofila!

Tom