Anglofil 86

Dnešní číslo je plné tipů: na skvělý podcast o všech 55 britských premiérech, na nástroj pro eliminaci slova very z vašich textů & na vylepšení jejich typografické úpravy.

Čtete Anglofila poprvé?

Jestli se vám tohle číslo bude líbit, můžete se přihlásit k odběru a já vám ho každé pondělí v šest ráno pošlu do vaší mailové schránky.

Hello there! 👋

I když jsem se letos rozhodl svoji spotřebu podcastů omezit, jeden jsem si oblíbil tak moc, že se o něj s vámi musím podělit. Jmenuje se The Prime Ministers a postupně mapuje všech pětapadesát britských premiérek a premiérů od vůbec prvního (Roberta Walpola) až po toho současného.

  • I když se za prvního premiéra obecně považuje Robert Walpole (u moci byl v první půlce 18. století), oficiálně se držitelem tohohle titulu stal až Henry Campbell-Bannerman, který premiéroval mezi lety 1905 a 1908. Do té doby se hlavní šéf politického života v zemi poznal tak, že byl jmenován First Lord of the Treasury – tenhle titul je dodnes k nalezení na slavných černých dveřích do Čísla 10, kde britští předsedové vlády bydlí a úřadují.
  • Číslo 10 dostal Walpole darem od krále Jindřicha II. Původně to měl být soukromý dar pro Walpola, ten z něj ale udělal sídlo všech budoucích First Lord of the Treasury. Podle podcastu proto, že z Čísla 10 nebyl úplně odvázaný.
  • Hodně často při poslechu narazíte na termín rotten boroughs. Říkalo se tak oblastem, které měly právo vyslat svého zástupce do parlamentu, i když v nich prakticky nikdo nežil. Volba poslance tak často závisela na jediné rodině, čehož bylo samozřejmě patřičně (zne)užíváno. S poslaneckými křesly v rotten boroughs se různě šmelilo a vedlo to k přehnaně velkému vlivu šlechty ve Sněmovně. Skoncoval s nimi až Reform Act z roku 1832.

Jestli vás britská historie zajímá, určitě si poslechněte všechny epizody. Máte-li ale čas jenom na pár, tady jsou tři, které jsem si užil nejvíc:

  • Winston Churchill – já vím, úplný klišé. Ale nemůžeme se bavit o Prime Ministers a nezmínit Winstona.
  • Robert Walpole – první a podle podcastu taky nejlepší premiér britských dějin. Byl předsedou vlády v době, kdy panovníci nebyli jen ceremoniální hlavy na poštovních známkách.
  • William Ewart Gladstone – tahle epizoda pro mě asi byla největším překvapením. O Gladstonovi jsem toho moc nevěděl, a ona to přitom byla jedna z nejzajímavějších postav britských dějin. Jestli si poslechnete jenom jednu epizodu, doporučuju tuhle.

Very good Excellent nástroj, který vám pomůže vymazat very z vašeho slovníku

Very je takové dvojsečné slovo. Strčit ho před každé přídavné jméno, kterému byste rádi přidali na důrazu, je sice very useful, ale taky very, very boring. Jestli chcete, aby vaše texty nepůsobily jako slohovka nepříliš originálního žáka základní školy, vyplatí se sáhnout do méně probádaných míst ve slovníku a najít pro vaše potřeby nějaký přiléhavější výraz.

A protože takové hledání by bylo zdlouhavé, existují nástroje jako Lose the Very. Stačí do něj zadat přídavné jméno, před které jste se very chystali strčit, a on vám navrhne vhodnou alternativu. Tady je malá ochutnávka:

  • very sad (velmi smutný) = miserable (zkroušený, utrápený)
  • very happy (velmi šťastný) = ecstatic (radostí bez sebe)
  • very mad (velmi rozzlobený) = fuming (rozzuřený, rozlícený)
  • very nice (velmi milý/sympatický) = charming (okouzlující)

Chcete-li radši něco low-tech, co si můžete vytisknout na nástěnku, zkuste třeba tyhle tabulky s alternativami pro very ze 7ESL.

Velké díky Martinovi Kavkovi, který mi Lose the Very doporučil.


Typografické udělátko pro lenochy

Jestli jste si všimli, že je dnešní číslo menší typografická pohroma než obvykle, je to díky nástroji Jednoznakovky.cz. Můžete do něj vložit jakýkoliv text a on vám ošéfuje spoustu záludností české typografie, namátkou třeba:

  • spojovníky (taková kratší čárka, která se bez mezer strká mezi dvě slova – „malíř-lakýrník“) & pomlčky (trochu delší čára, kterou v Anglofilovi používám rád – většinou tím chci naznačit dramatickou pauzu před nějakou hrozně hlubokou myšlenkou)
  • nedělitelné mezery
  • trojtečky (odborně výpustky – ve skutečnosti to totiž nejsou tři tečky vedle sebe, ale speciální znak)
  • zbytečné mezery na konci odstavců apod.
  • a uvozovky

Chystám se prohnat tímhle nástrojem všechna příští čísla Anglofila. Je to podstatně pohodlnější než pamatovat si hafo klávesových zkratek (a pak se na jejich používání vykvajznout, protože kdo má na tyhle věci nervy, že jo). Jen jsem se v rámci Anglofil Style Guide™ rozhodl zůstat u anglických uvozovek. Já vím, já vím, ale mně se prostě k textům na webu hodí víc. 🤓


Snažím se, aby byl Anglofil jeden z nejlepších mailů, co vám každý týden dorazí do schránky. Jestli se mi to daří, budu moc rád, když ho přepošlete svým přátelům. Můžete taky sdílet odkaz na webovou verzi na Facebooku & spol.


To je pro dnešek všechno. Díky a na přečtenou příští týden! 🙂

Tom

P.S. dropping harry