Anglofil 128

Tohle je číslo Anglofila, každopondělního newsletteru o angličtině & Británii. Jestli se vám bude líbit, tady se můžete přihlásit k odběru.

Hello there!

Už jste někdy pili Kool-Aid? Je to takový prášek na výrobu ochucených nápojů podobný Tangu. Ve Státech se proslavil reklamami, ve kterých antropomorfní džbán plný červeného Kool-Aidu proráží zdi a křičí při tom „Oh yeah!“

Idiom “drink the Kool-Aid” se ale k velkému zklamání brand manažerů společnosti Kraft Heinz do angličtiny nedostal s významem “získat obrovskou sílu”. Naopak je to docela extrémní zkouška tvrzení, že každá reklama je dobrá reklama.

“Drink the Kool-Aid” se totiž používá, když chcete říct, že někdo skočil někomu na špek & spolkl jeho lži i s navijákem. Často popisuje případy, kdy nějaký charismatický vůdce vymyl svým následovníkům mozky & začlenil je do svého kultu. Občas se ale používá i v méně závažných situacích:

  • His supporters drank the Kool-Aid and are completely devoted to him. There’s nothing we can do to change their minds. (Jeho podporovatelé mu sedli na lep a jsou mu zcela oddaní. Nic je nepřiměje si to rozmyslet.)
  • I would prefer to wear flats to work, but I drank the Kool-Aid and put on heels every morning. (Radši bych do práce chodila v botách bez podpatku, ale podlehla jsem propagandě & každé ráno si obouvám lodičky.)

Kool-Aid ale k téhle slávě s hořkou příchutí přišel jako slepý k houslím. Odpovědnost za ni nese Jim Jones, který v 70. letech vedl kult známý jako Peoples Temple. Byl to hodně zvláštní mix křesťanského kazatele a ateistického socialistického vůdce, který pod vlivem čím dál tím obskurnějších substancí podléhal čím dál tím ujetějším představám o světě.

Jeho paranoidní představy o tom, že po něm jdou americké tajné služby (co si budem, zrovna v tomhle úplně mimo nejspíš nebyl), ho nakonec dohnaly k tomu, že v roce 1977 spolu s necelou tisícovkou svých následovníků emigroval do Jonestownu – komuny, kterou už několik let předtím začal budovat na území jihoamerického státu Guyana.

Ráj na zemi ale příliš dlouho netrval. Poté, co jeho “vojáci” napadli kongresmana Leo Ryana a skupinu novinářů, kteří do Jonestownu přiletěli vyšetřovat podezření z porušování lidských práv, se Jones rozhodl, že je na čase se vším skoncovat a spáchat “revoluční hromadnou sebevraždu”. Došlo k ní 18. listopadu 1978 a zemřelo při ní přes 900 lidí.

A právě způsob, jakým si členové Jonesova kultu vzali život, dal vzniknout dnešnímu idiomu. Vypili totiž koktejl drog přimíchaný do ochuceného práškového nápoje.

Ironií osudu je, že většina obětí podle všeho nepila Kool-Aid, ale konkurenční Flavor-Aid. Kool-Aid se v tomhle nehezkém idiomu zabydlel prostě proto, že to byla silnější značka. Možná by se dalo říct, že je to takový zvláštní případ genericizace, o které jsem už v Anglofilovi párkrát psal.

S idiomem “drink the Kool-Aid” bych každopádně byl opatrný. Někteří lidé ho považují za urážlivý & Forbes ho dokonce prohlásil za nejotravnější frázi v byznysové hantýrce.

To je pro dnešek všechno. Ať se vám první týden roku vydaří & v pondělí zase na přečtenou! 🙂

Tom

P.S. modern seances

P.P.S. Líbilo se vám tohle číslo Anglofila? Tak to byste se měli přihlásit k odběru! 🙂 Každé pondělí v šest ráno vám pošlu spoustu zajímavého čtení nejen o angličtině & Británii.

Od Tomáš Herlík

Jsem překladatel a učitel angličtiny na volné noze, autor Slovníku anglických idiomů a Anglofila, blogu o angličtině a Británii.