K čemu se v angličtině používá apostrof?

Chudák apostrof to nemá jednoduché. Člověk by skoro řekl, že si můžou se středníkem podat ruce a spáchat interpunkční seppuku. Spousta lidí ho dost upřímně nesnáší, existuje dokonce hnutí za jeho zrušení. Zatím ho ale ještě nedostali, takže je potřeba umět s ním správně pracovat. Má dvě základní použití, o kterých by každý angličtinář měl vědět:

  • když něco přivlastňujete: třeba Peter’s house, ale taky mum’s boss, kterého maminka nejspíš přísně technicky vzato nevlastní
  • když něco zkracujete: sem patří třeba Luke, I’m your fathernebo these aren’t the droids you’re looking for, ale taky ‚causemísto because – apostrof zkrátka používáte, když chcete dát najevo, že jste nějaká písmena vynechali

Množná čísla se v angličtině tvoří bez apostrofu. Tohle je naštěstí jedna z těch chyb, které častěji dělají rodilí mluvčí, takže asi nehrozí, že byste napsali I have two car’s. Nebyla by to ale angličtina, kdyby pro to neexistovala nějaká výjimka: když píšete množné číslo písmen, apostrof se používá – třeba ve větě She is Janette with two t’s.U možných čísel ještě chvíli zůstaneme, další nejasnosti totiž můžou vzniknout, když nějakému množnému číslu přivlastňujete. V angličtině většinou už jedno -s na konci má: My daughters are beautiful.Při přivlastňování se vám proto nabízí dvě možnosti: my daughters‘ hobbies nebo my daughters’s hobbies. Je to víceméně na vás, skoro vždycky se ale používá varianta daughters‘ – jedno -s zkrátka stačí. Totéž platí pro podstatná jména, která na -s končí v jednotném čísle, třeba James a Hans.