Anglofil 95

Tohle je číslo Anglofila, každopondělního newsletteru o angličtině & Británii. Jestli se vám bude líbit, tady se můžete přihlásit k odběru.

Hello there!

It’s census time, baby! Letos se koná sčítání lidu v Česku i Británii. A protože se kvapem blíží sté číslo tohohle newsletteru, připravil jsem si pro vás druhé Sčítání anglofilů.

Je to krátký dotazník, který mi pomůže posílat vám pokud možno co nejzajímavější každopondělní čtení. Zkuste ho prosím vyplnit, i když už jste vyplňovali první sčítání před dvěma lety. Ptám se na pár nových věcí & u stejných otázek by mě zajímalo, jestli se od posledně něco změnilo.

Vyplnit Sčítání anglofilů 2021

  • Dotazník je anonymní, neptám se v něm na vaše jméno, e-mail ani nic podobného
  • Všechny otázky jsou dobrovolné — pokud na nějakou nechcete odpovídat, můžete ji přeskočit
  • Vyplnění by vám mělo zabrat +/- 5 minut
  • Souhrnné výsledky zveřejním v článku, který chystám do stého Anglofila

Díky moc! 🙂


A když už je dnešní číslo věnované zpětné vazbě, musím se s vámi podělit o jednu viktoriánskou tradici, která je buďto skvělým nástrojem pro upřímný, byť poněkud nevybíravý feedback, nebo pradědečkem internetového trollingu.

Mluvím o vinegar valentines — pohlednicích připomínajících klasické valentinky s tím rozdílem, že místo nehynoucí lásky jejich prostřednictvím můžete vyjádřit, čím vám adresát leze na nervy.

I když se největší popularitě těšily ve viktoriánské Británii, svůj původ mají v Americe, kde jste si je podle Wikipedie mohli koupit ještě v půlce minulého století. Byly to laciné pohlednice (prodávaly se většinou za jednu penci) s karikaturou a občas i nějakou tou urážlivou básničkou.

Vinegar valentines kritizovaly všechno možné od vzhledu přes charakterové vlastnosti až po různé „společensky nepřijatelné“ chování. Na internetu se mi jich podařilo najít několik desítek a zaujalo mě na nich, že tvoří takové spektrum: od těch, které by s trochou dobré vůle šlo nazvat „konstruktivní kritikou“ (třeba jako tahle, která adresáta upozorňuje na to, jak mu alkoholismus ničí život) až po čisté sprosťárny (PLEŠOUN!).

Podle všeho docela populární kategorií pak byly kartičky, které si dělaly legraci z mužů, jejichž manželky nebyly zcela poslušné, nebo se z nich nedejbože staly sufražetky. Hezkým příkladem je tenhle kousek, který obrázek manželky nesoucí si svého manžela v jedné ruce a jeho výplatu ve druhé doplňuje nápisem „HELD IN BONDAGE“ (BDSM v té době ještě neexistovalo, takže to nejspíš nebude myšleno v dobrém).

Sufražetky byly bohužel častým terčem antivalentinek. Snažily se je vykreslit jako neatraktivní megery, které nikdo nemůže chtít za manželku — jedna taková třeba říká „your vote from me you will not get, I don’t want a preaching suffragette“. Sufražetky si to samozřejmě líbit nenechaly a přišly se svými vlastními valentinkami a heslem „no vote, no kiss“.

To add insult to injury (tahle fráze se používá ve smyslu přilévat olej do ohně/zhoršovat situaci), v době největší popularity vinegar valentines poštovné obvykle nehradil odesílatel, ale adresát — takže měl to privilegium, že si za tenhle nevyžádaný a většinou záštiplný feedback ještě musel zaplatit.

Jestli se o vinegar valentines chcete dozvědět víc, můžete si přečíst článek na Smithsonian Magazine. Najdete tam i pár dalších ukázek — třeba jako je tenhle klenot, který mě zaujal, protože je v něm jeden hezký idiom: když je někdo opravdu škaredý, má v angličtině face only a mother could love.


To je pro dnešek všechno. Díky moc, jestli jste si našli čas na Sčítání anglofilů. Krásný týden & na přečtenou zase v pondělí!

Tom

P.S. queen’s cakes

P.P.S. Líbilo se vám tohle číslo Anglofila? Tak to byste se měli přihlásit k odběru! 🙂 Každé pondělí v šest ráno vám pošlu spoustu zajímavého čtení nejen o angličtině & Británii.

Od Tomáš Herlík

Jsem překladatel a učitel angličtiny na volné noze, autor Slovníku anglických idiomů a Anglofila, blogu o angličtině a Británii.