V dnešním čísle: co je to „tsundoku“, jak jeden tlumočník málem rozpoutal nukleární konflikt, a jaký je rozdíl mezi „pravděpodobně“ a „možná“.


Hello there!

Dobré ráno a dobrou chuť, pokud právě snídáte! Jestli si ještě pamatujete, předposledně jsem se vás ptal, v kolik chcete mail dostávat, a většina si přála Anglofila k snídani (i když musím přiznat, že mám velké pochopení pro ty, co se přiznali, že ho čtou místo práce — já ho zase píšu místo diplomky). Byť jsem posledně sliboval už plnohodnotného Anglofila, úplně to neklaplo (mám za sebou neuvěřitelně hektický týden, který mimo jiné zahrnoval zjištění, že katolické pohřby jsou opravdu hodně dlouhé), takže pro vás mám ještě jedno krátké vydání. Enjoy!

  • Víte, jak se říká, že Němci mají slovo pro všechno? Japonci jim v tom podle  všeho docela slušně šlapou na paty. Nejnovějším přírůstkem do mojí sbírky slovních bizarností je tsundoku (BBC, 2 minuty)— japonské označení pro shromažďování velkého množství knih, aniž byste je pak přečetli. Tak jestli znáte nějakého knižního hoardera, můžete mu říct, že pro něj v japonštině mají slovo.
  • Práci překladatele si lidi většinou představují jako nekonečné sezení u počítače a ťukání do klávesnice — a co si budem, většinou to přesně takhle vypadá. To ale neznamená, že by s překladatelským a tlumočnickým řemeslem nebylo spojeno vůbec žádné drama (New York Times, 4 minuty). Své by o tom mohl vyprávět tlumočník, který Chruščovovo „přežijeme vás“ přetlumočil jako „pohřbíme vás“, a málem tak rozpoutal nukleární konflikt, nebo překladatelé Rushdieho Satanských veršů, které jejich dílo málem stálo život (toho japonského doslova, zavraždili ho v roce 1991). A to už vůbec nemluvím o tom, kolik lidí si užilo svoje kvůli nejasnostem v překladech Bible.
  • Když vám někdo řekne, že zítra bude pravděpodobně pršet, jak pravděpodobné to ve skutečnosti je? Padesát procent? Šedesát? Osmdesát? Různých nepřesných způsobů, jak vyjádřit míru vašeho přesvědčení, že se něco stane, jsou jazyky plné. Vezměte si jenom češtinu – kromě pravděpodobně máme taky možnánejspíšasi nebo třeba. Potíž ale je, že každé z těch slov si můžeme vykládat po svém. Neexistuje žádná objektivní stupnice, na které by je bylo možné seřadit. A právě tím se zabývá tenhle skvělý článek (Harvard Business Review, 8 minut). Rozebírá podobná slova v angličtině a zkoumá, jakou míru pravděpodobnosti si s nimi mluvčí spojují (asi vás nepřekvapí, že se to opravdu hodně liší). Jejich doporučení je jasné: místo slov by v některých situacích bylo lepší používat vyjádření v procentech. To se ale snáz řekne, než udělá. Ta slova totiž mají svůj smysl: poskytují jejich uživatelům krytí. Když řeknete možná, neřekli jste vlastně vůbec nic závazného, takže ať se stane cokoliv, vy jste z obliga. Toho se myslím jen tak nevzdáme.

To by bylo pro dnešek všechno. Na přečtenou zase v pondělí. 🙂

Tom