V dnešním čísle: co jsou to grafické romány, jak podsvětí používá emoji, britské katedrály potřebují peníze a domov se pozná podle čaje.


Hello there!

Poslední Anglofil v prázdninovém režimu je tady. Dneska pro vás nemám žádný svůj text, ale čtyři tipy na zajímavé články ze všech možných koutů internetu. Snad se vám budou líbit. Příště už se můžete těšit na plnohodnotného Anglofila se vším všudy — jen trochu vylepšeného. A možná taky dorazí jindy, než jste byli doposud zvyklí (významně zamrkal). 🙂

  • Man Booker Prize možná znáte, je to jedna z nejznámějších britských cen, která se pravidelně uděluje „té nejlepší“ anglicky psané knížce, která ten který rok v Británii vyšla. Letos se to neobešlo bez trochy kontroverze: je to totiž poprvé za skoro padesát let existence Man Booker Prize, co se na seznam potenciálních vítězů dostal grafický román (The Conversation, 7 minut). Kdesi jsem našel tohle vysvětlení, co to vlastně grafický román je: kdyby komiksy byly seriály, budou grafické romány filmy. V textu najdete spoustu tipů, kdybyste si nějaký chtěli přečíst, mám pro vás ale ještě jeden: zkuste začít s Fun Home od Alison Bechdel. Je to úžasný autobiografický příběh o tom, jaké to je vyrůstat v domě, kde se pořádají pohřby, a objevovat vlastní sexualitu pod vlivem otce, který je in the closet víc než ty džíny, do kterých určitě jednou zhubnete.
  • A u obrázků ještě chvíli zůstaneme, musím se s vámi totiž podělit o jeden z nejmilejších textů, na které jsem v poslední době narazil (Longreads, 10 minut). Ilustrátorka Candace Rose Radon v něm popisuje, jak při psaní knihy cestovala po světě a jak společně se svým dneska-už-manželem přišli na to, jak se pozná, že je člověk někde doma. A nemalou roli v tom všem hraje hrnek dobrého čaje.
  • ⛽. Kdybyste byli členy toho správného gangu, věděli byste, že jsem vám právě nabídl marihuanu. Emoji jsou jednou z nejzajímavějších komunikačních inovací poslední doby a akademiky zaujaly natolik, že o nich dokonce uspořádali konferenci (Wired, 5 minut). Řešili na ní, jakým způsobem se používají na sociálních sítích, co všechno se z nich dá vyčíst, jak můžou sloužit k tak-trochu-šifrované komunikaci (viz ta marihuanová benzínka), nebo jestli se dají považovat za jazyk (spoiler alert: spíš ne, mají blíž k písemné variantě gestikulace).
  • Britské katedrály potřebují peníze (don’t we all) a inspiraci, jak k nim co nejsnáze přijít, hledají ve své vlastní historii (The Conversation, 5 minut). Ve středověku byly katedrály továrnami na příspěvky od poutníků — lidi ze všech koutů země se přicházeli podívat na tyhle zázraky středověkého umění, katedrály je ale navíc uměly pořádně „vyždímat“: pořádaly nejrůznější akce, divadelní hry a podobně. A právě o něco podobného se teď snaží zase — a zatím se zdá, že to funguje skoro stejně dobře jako tenkrát.

To by bylo pro dnešek všechno. Užijte si týden a na přečtenou zase příště! 🙂

Tom