Anglofil je zpátky z dvoutýdenní pauzy. Dneska se spolu podíváme na to, co se teď děje v Británii (já vím, no…) & na pár užitečných frází. Taky se mi podařilo zprovoznit kvízy u mě na webu, takže se můžete vrátit k procvičování svých angličtinářských dovedností.

Enjoy!

I.

Kvízy are back! Konečně se mi podařilo je zprovoznit, navíc jsem je trochu vylepšil. Jsou teď roztříděné do kategorií podle toho, co testují – od idiomů po slovní duely, ve kterých si můžete procvičit rozdíly mezi slovy, která se v angličtině snadno pletou. Všechny ostatní kategorie najdete v tomhle rozcestníku. A jestli byste se radši nechali překvapit, na téhle stránce najdete šest náhodně vybraných kvízů všeho druhu.

Nové začnu přidávat už tenhle týden. Jestli se do nich chcete pouštět hned, můžete mě začít sledovat Twitteru. Budu vám o nich ale dávat vědět i v Anglofilovi.

II.

Když chcete říct, že na něco nemáte náladu/že se vám do něčeho nechce, máte v angličtině víc možností. Jednou z nich je fráze (not) feel like doing something:

• I don’t feel like cooking. Let’s order takeout. (Nechce se mi vařit, objednejme si něco.)
• I feel like celebrating. Let’s have a party! (Mám chuť slavit. To chce párty!)

Používá se i bez dalšího slovesa v -ingovém tvaru. V takových případech může mít dva významy, mezi kterými je potřeba rozlišovat podle kontextu. Buď znamená mít na něco chuť/náladu, nebo připadat si jako něco.

Těžké to ale nebude. Když vám někdo řekne I feel like Chinese food, nejspíš vám neříká, že se dneska cítí být kuřetem na mandarinkách. Spíš vám chce sdělit, že na něj má chuť. Stejně tak I feel like a fool nebude znamenat, že byste dneska posnídali nějakého blázna:

• I feel like Chinese food. (Dal bych si čínu.)
• I feel like a fool. (Připadám si jako pitomec.)

III.

Určitě vám neuniklo, že ve Spojeném království je teď docela rušno. Nejvyšší soud tam minulý týden řekl, že premiérovo rozhodnutí poslat poslance a lordy na nějakou dobu domů bylo nezákonné. Jestli byste se o tom chtěli dozvědět víc, mám pro vás zdroje mnohem povolanější, než jsem já.

Skvělé shrnutí najdete v podcastu Talking Politics, který celý stojí za pozornost, jestli vás zajímá britská politika. Ve 188. epizodě se mluví o tom, jak britský Nejvyšší soud funguje a jakou má roli, ve 190. už rozebírají jeho poslední rozhodnutí.

Vypíchl bych jen jednu zajímavost: u britských institucí je člověk tak nějak zvyklý na to, že jejich historie sahá aspoň tisíc let do minulosti a že vznikly na popud toho či onoho velikána britských dějin. Nejvyšší soud je ale v tomhle ohledu výjimka, zítra (1. října 2019) bude slavit teprve své desáté zřízeniny.

Mimochodem, autoři podcastu mají i YouTube kanál, kde najdete pár zajímavých explainerů (vysvětlujících videí) o britské politice. Třeba o tom, jak by připadnětřebaasimožná mohlo vypadat druhé referendum o brexitu, kdyby k němu Británie dospěla.

IV.

Je to skoro přesně půl roku, co vyšel dvacátý Anglofil. Názorně jsem v něm přímo na sobě demonstroval frázi out and about (být zpátky na nohách po nemoci). Taky se tam dočtete, proč se v angličtině píše I velkým písmenem i uprostřed věty (mají v tom prsty středověcí mniši) a proč se britskému řetězci Tesco nepovedlo dobýt Ameriku.

V.

Taková blbinka na závěr: na Twitteru jsem minulý týden v rámci prokrastinace zašifroval pár idiomů do emoji. Jestli jste to ještě nezkoušeli (a chcete zabít pár minut), tady najdete první a tady druhou várku.

To je pro dnešek všechno. Zase se vracím ke klasickému režimu, takže další Anglofil na vás bude ve schránce čekat už příští pondělí v šest. Zatím se mějte!

Tom