Dneska se po čase zase podíváme na emoji, tentokrát na to, jakou roli vlastně při komunikaci plní. Kromě toho pro vás mám článek o rozdílu mezi slovesy begin a start a pár dalších zajímavostí.

Enjoy!

I

Begin a start jsou obvykle synonyma. Ve spoustě situací můžete použít obě dvě, jen je dobré mít na paměti, že begin je trochu formálnější:

• The meeting began promisingly, but then things started to go wrong. (Porada začala slibně, pak se to ale zvrhlo.)
• They started building the skyscraper last August. (Ten mrakodrap začali stavět loni v srpnu.)

Kromě tohohle rozdílu existuje i pár případů, ve který na výběr moc nemáte, protože je zvykem používat jen jedno z nich. Když mluvíte o zahájení činnosti nějakého přístroje (od chytrých hodinek po průmyslový lis), sáhněte po start. Begin se v takových situacích moc nepoužívá.

• My printer won’t start! I think it must be broken. (Moje tiskárna nejde zapnout! Myslím si, že musí být rozbitá.)
• Press the red button to start the hairdryer. (Zmáčkněte červené tlačítko, abyste spustili fén.)

Totéž platí, když zakládáte novou firmu. V angličtině mluvíme o starting a new business, beginning se tady nehodí.

• He started a new coffee shop. His coffee is amazing, you have to try it! (Otevřel si novou kavárnu. Jeho kafe je výborné, musíš ho vyzkoušet!)

Ke slovesům start a begin se hodí zmínit ještě jednu věc: pokud je použijete v průběhovém čase (třeba I’m starting), následuje po nich sloveso v infinitivu (takže před ním bude stát to):

• I’m starting to like James. He is such a cutie! (Začínám mít rád Jamese. Je to cukroušek!)
• He is beginning to understand the problem. (Začíná rozumět problému.)

To samé platí pro situace, ve kterých po begin nebo start následuje některé ze sloves realise, understand nebo know. V takových případě ani nezáleží na tom, jestli použijete průběhový čas:

• He began to realise that he will never walk again. (Začalo mu docházet, že už nikdy nebude chodit.)
• He is beginning to realise that he will never walk again. (Začíná mu docházet, že už nikdy nebude chodit.)

II

Home office sice působí jako überanglická fráze, ale ve významu, v jakém se používá u nás v Česku, ji v angličtině moc často nenajdeme. Britové říkají Home Office svému ministerstvu vnitra, občas na ni taky narazíte ve významu domácí kancelář (jakože ta místnost).

Pro práci z domu má angličtina celou řadu výrazů, používá se všechno možné od telecommuting po remote work (na Wikipedii najdete seznam). Nejčastěji ze všechno ale myslím narazíte na prosté working from home.

Tím rozhodně nechci říct, že se home office takhle používat nedá. V Česku (a některých mezinárodních korporátech) se tahle fráze pro práci z domova už zabydlela. Jen počítejte s tím, že by to někoho, kdo si toho není vědom, mohlo trochu zmást.

III

Určitě už jste něco z tohohle slyšeli: emoji ničí jazyk, jsou symbolem intelektuálního úpadku mladších generací, vrací nás zpátky do doby hieroglyfů… a když je používáte, dáváte tím najevo, že nejste vyzrálá osobnost, protože vyzrálé osobnosti používají SLOVA, která dávají DO VĚT!

Asi vás úplně nepřekvapí, že s tím nesouhlasím. 🙄 Emoji jazyk ničit nemůžou, protože ho nenahrazují. Občas můžou nahrazovat jednotlivá slova (I saw a cute 🐶 yesterday) nebo fráze, většinou ale psanou komunikaci doplňují. Lingvisté už nějakou dobu zkoumají, jakou roli vlastně emoji v digitální komunikaci plní. Zajímavou odpověď na tuhle otázku má Lauren Gawne (která s Gretchen McCulloch tvoří výborný podcast o jazycích Lingthusiasm): emoji na internetu suplují gestikulaci (The Conversation, 4 minuty čtení), kterou používáme při běžné mluvené komunikaci. Občas doslova, některé emoji jsou přímo odvozené z gest (👍👎👆🙌👏), jindy je to trochu složitější.

To ale neznamená, že emoji dokáží gesta nahradit úplně. Gestikulace je omezená jenom tím, jak moc dokážete mávat rukama, emoji vám nabízí necelé tři tisíce různých obrázků, ze kterých si musíte vybrat. Rozhodně se ale nemusíte bát je používat, žádný úpadek jazyka tím nepodporujete. 😉😇

IV

Angličtina má celou řadu variant. Kromě velké dvojky (britské a americké) existuje celá řada menších: australská, irská, novozélandská… a eurounijní. Ta vznikla na půdě všemožných institucí Evropské unie, kde anglicky mluví spousta lidí s nejrůznějšími jazykovými backgroundy – od Skotů po Chorvaty.

Díky tomu začala EU English (taky se jí říká EU Speak) přebírat spoustu prvků z nejrůznějších evropských jazyků, čímž se začala odlišovat od variant angličtiny, kterými se běžně mluví na Britských ostrovech. Teď to vypadá, že brexit jejímu rozvoji ještě pomůže (The Conversation, 5 minut čtení). Až Británie vystoupí z EU, bude v evropských institucích pracovat méně Britů, čímž vzroste vliv ostatních mluvčích na vývoj angličtiny, kterou se v EU mluví. To nejspíš povede k tomu, že se začne minimálně od té britské ještě víc odlišovat.

To je pro dnešek všechno. Užijte si trochu chladnější týden a v pondělí zase na přečtenou! 🙂

Tom