Určitě už jste si na to u mě zvykli, ale zase jsem se pustil do experimentování s podobou Anglofila: tentokrát jsem pro vás připravil víc „středně dlouhých“ tipů a odkazů. Snažil jsem se je seřadit od těch praktičtějších po ty, které si užijí opravdoví fajnšmekři. Dole jsem připravil anketu, takže jestli se vám tohle ani malounko nezamlouvá, dejte mi to prosím vědět rozčileným kliknutím na druhou možnost.

Enjoy!

• Asi už mě za to nebudete mít rádi, ale mám tu pro vás další díl viktoriánské kuchařky: Tentokrát se v kuchyních Audley End House (mimochodem, tady si ho můžete virtuálně projít – povinný klik pro všechny milovníky britských aristokratických sídel, já už si ho přidal na seznam pro další výlet do Anglie) připravuje water ice, což je v podstatě sorbet (jen v tom by podle paní Crocombe neměl chybět alkohol). Tahle videa mám moc rád, protože jsou super na procvičování slovní zásoby z oblasti vaření. Hlavně začátky, ve kterých vyjmenovává ingredience, ale taky popisy jednotlivých postupů. Jestli už jste někdy zkoušeli dešifrovat recept v angličtině, určitě jste si všimli, že na to znalost každodenního jazyka úplně nestačí, takže by vám to mohlo přijít vhod. A taky ten její přízvuk je prostě 😍. Tady je pár užitečných frází z tohohle videa: sprinkle with salt znamená posolit, podobně se používá sprinkle with flour pro zaprášit moukou; give something a good stir znamená pořádně něco zamíchat; a mold je forma (ta na pečení, ne fyzická). Jestli vás nezaujalo zrovna tohle video, zkuste si vybrat z playlistu English Heritage, určitě tam narazíte na pár zajímavých. A jestli máte problém paní Crocombe rozumět, pusťte si to nejdřív párkrát s titulky.
• Funny může mít v angličtině dva dost odlišné významy. Nejspíš už znáte ten první, kdy funny znamená vtipný nebo zábavný, třeba ve větě: Do you know any funny jokes? (Znáš nějaké zábavné/dobré vtipy?). Občas se ale funny používá ve smyslu podivný: My computer is making a funny noise. (Můj počítač vydává divný zvuk.). Such fun!
• Na Smart Language Learner už před lety vyšel článek s celou řadou tipů jak se efektivně učit slovní zásobu od expertů na studium cizích jazyků, za přečtení ale stojí pořád. Najdete tam odkazy na nejrůznější nástroje a metody, několik rad se ale opakuje pořád dokolečka: 1) Zkuste kartičkovou metodu (anglické slovo na jednu stranu, jeho překlad na druhou). Milovníci papíru si můžou pořídit takové ty papírové čtverečky, kterých si za pár korun v papírnictví koupíte celý stoh, zastánci paper-free můžou zkusit můj oblíbený Quizlet. 2) Slovíčka se učte v kontextu. Je dobré na ty kartičky přidat nějakou ukázkovou větu, ideálně takovou, která vám ukáže, s jakými předložkami se to slovo používá, nebo jak ve větě funguje. Takové věty najdete v dobrých slovnících. Super je taky učit se se slovíčky rovnou jejich tvary – to se vám v angličtině bude hodit třeba u nepravidelných sloves. 3) Zapisujte si nová slovíčka, na která narazíte (a dělejte si z nich kartičky). 4)Nezapomeňte na výslovnost, zrovna u angličtiny je opravdu důležitá. Quizlet vám s tím pomůže automaticky, za vyzkoušení ale určitě stojí Forvo, což je online databáze výslovnosti slov a celých frází, které namluvili přímo živí mluvčí. Vyhnete se tak robotickému hlasu a uslyšíte víc přízvuků.
• Od studentů často slyším různé variace na „základní anglická gramatika je docela jednoduchá, ale jak si mám krucipísek zapamatovat, jak se všechny ty zatracený slova vyslovujou?!“. Na tomhle je zajímavé, že rodilí mluvčí mají často opačný problém – pro ně je složité si zapamatovat, jak se ty zatracený slova píšou. Na rozdíl od nás se totiž nejdřív naučili mluvit a teprve mnohem později přišli do kontaktu s psaným slovem. Právě proto v Americe i Británii existují školní soutěže, kterým se říká spelling bee: děti se v nich snaží bez chyby vyhláskovat nejrůznější slova. V The Washington Post ale řeší, nakolik je to v době autocorrectů, kontrol pravopisu a rozpoznávání řeči užitečná dovednost – nebylo by lepší, kdyby se děti učily něco jiného? Musím se přiznat, že jsem v tomhle docela konzerva, ale za přečtení to rozhodně stojí.
• Otázka za zlatého bludišťáka: je y souhláska, nebo samohláska? V češtině je to hračka, i i y (😏) se berou jako jiný zápis téhož, takže jsou obě samohlásky. V angličtině je to ale složitější. I je samohláska, y je ale dost náladové a občas se chová jako samohláska (třeba ve slovech gym nebo candy), občas zase jako souhláska (yard, lawyer). No a protože jako souhláska je v angličtině hodně důležité, počítá se často mezi souhlásky, i když se častěji vyskytuje jako samohláska. Upřímně, jestli se zrovna nerozhodnete studovat anglistiku, může vám tohle být vcelku ukradené, se studiem angličtiny vám to moc nepomůže. Zmiňuju to jenom proto, že jsme na Twitteru narazili na to, proč se y v různých slovních hrách často počítá mezi souhlásky. Fajnšmekři si o tom můžou víc přečíst v tomhle článku od Merriam-Webster Dictionary.

To by bylo pro dnešek všechno. Díky za pozornost a na přečtenou zase za týden!

Tom