Tohle je číslo Anglofila, každopondělního newsletteru o angličtině & Británii. Jestli se vám bude líbit, tady se můžete přihlásit k odběru.

Hello there!

Jestli mám něco neodmyslitelně spojené s hodinami češtiny, tak to je kromě poučky “výjimka není žádná jímka” taky důležitost neopakování slov. Dobrá slohovka se poznala tak, že její autor vlastnil pořádně tlustý slovník synonym a rozhodně se nebál ten vokabulář výrazů s podobným významem použít.

V angličtině to ale tak úplně neplatí — nejenže v ní trocha opakování slov tolik nevadí, občas vám to dokonce může pomoci se lépe vyjádřit. Podívejte se třeba na tuhle větu:

Používá se tu něco, čemu říkáme 📕 LEXICAL CLONING (nebo, jestli chcete být fancy AF jako já ve své diplomce, tak i contrastive focus reduplication). Umožňuje nám to zdvojit nějaké slovo nebo frázi, abychom:

1️⃣ UPŘESNILI VÝZNAM — třeba když chcete říct, že neděláte bramborový “salát”, ale takový ten OPRAVDOVÝ salát plný rajčat, papriky a červené cibule, můžete ho nazvat salad salad:

2️⃣ PŘIDALI NA INTENZITĚ — v naší první ukázkové větě se ptáme, jestli Moniku má někdo rád, nebo jestli ji má OPRAVDU rád, mrk, mrk, mrk. Tady je pár dalších ukázek:

Anyway, pro LEXICAL CLONING je nejlepší si postupně vypěstovat cit. Když o něm člověk ví, začne si ho všímat docela často. A nebojte se ho zařadit i do své aktivní slovní zásoby, je to dost líný a pohodlný elegantní a minimalistický způsob, jak vyjádřit svou myšlenku.

A extra tip na závěr — když budete klonovat při mluvení, nezapomeňte na první ze slov dát trochu větší důraz. You won’t just sound good, you’ll sound good good!

II.

Mimochodem, podobné věty jsou občas oříšek i pro pokročilé automatické překladače. Tu první ukázku jsem do pár z nich zkusil zadat:

A to mě přivádí k mému tipu — když při čtení narazíte na záludnou frázi, může být užitečnější hodit celou větu do nějakého chatbota a nechat si ji vysvětlit. Mám pocit, že pomůžou o něco lépe než překladače. Ty jsou právě v těch idiomatičtějších věcech, které pokročilí studenti potřebují nejvíc, pořád dost nekonzistentní.

III.

A když už jsme u AI — chcete-li dát svým čtenářům najevo, že nějaký text je opravdu dílem vašeho rozprášeného mozku, můžete do něj zkusit zakomponovat pár přepleků.

Překlepy byly celá léta známkou autora, kterému na jeho čtenářích nezáleží. Teď se z nich ale stává symbol toho, že se člověk aspoň obtěžoval napsat text sám. Lidé je schválně přidávají do svých životopisů, celebrity postují na Instagramu omluvy plné chyb, ze kterých by si ještě nedávno všichni dělali legraci. Dokonce i CEOs teď místo pečlivě připravených press releases posílají e-maily, ve kterých se kolikrát ani neobtěžují s velkými písmeny.

A jejich čtenářům to, zdá se, vůbec nevadí. Všichni jsou totiž tak přesycení genericky působícími texty, že na jakýkoliv projev lidskosti naskočí jako já na pěkný nový idiom.

Víc si můžete přečíst v tomhle článku v The Atlantic (zhruba šest minut čtení).

To je pro dnešek všechno. Užijte si začátek června & v pondělí zase na přečtenou!

Tom

P.S. he has a straw

P.P.S. Jestli narazíte na nějaký pěkný příklad lexical cloning, budu moc rád, když mi o něm dáte vědět — stačí odpovědět na tenhle e-mail! 🤓

Líbil se vám Anglofil?

Tak to byste ho měli začít odebírat! 🙂 Každé pondělí v šest ráno vám pošlu kupu zajímavostí o angličtině a Británii: