Long time no read!

Věřili byste, že je to už po dvousté, co vám píšu? Vím, že jsem si s tímhle číslem dal pořádně na čas, a moc se za to omlouvám.

Kvůli jednomu překvapení, které pro vás chystám na konec května (to Anglofil oslaví sedminy!), jsem teď strávil spoustu času procházením archivu & vytáhl jsem z něj pár zajímavých statistik. Těch 200 čísel mimo jiné představuje:

• Přes tři čtvrtě milionu rozeslaných e-mailů. Kam se na mě hrabou nigerijští princové.
• Přes 160 000 slov. To je podobně jako Dracula od Brama Stokera a třikrát víc než Anglické listy Karla Čapka. Just sayin’.
• Asi tak milion překlepů, kterých jsem si všiml pět sekund po kliknutí na tlačítko “Odeslat”.
• Zhruba 360 týdnů. To z tohohle týdeníku dělá spíš dvoutýdeník. Za tohle se popravdě krapet stydím a píšu to sem hlavně proto, aby mě to dokopalo s tím něco udělat.
• A tisíce moc zajímavých konverzací s těmi nejlepšími čtenáři, jaké si člověk může přát — díky! ❤️

Na příštích 200 čísel si dávám jediné předsevzetí: umlčet svého vnitřního kritika a začít dotahovat věci do konce.

Nedokážu už ani spočítat, na kolika anglofilních projektech jsem začal pracovat, ale těsně před finišem jsem si řekl, že o ně stejně nebude nikdo stát, a poslal je do věčných lovišť zklamaných ambicí. A to bych rád změnil. Určitě to bude znamenat, že se mi ne vždycky všechno povede, ale snad mi trochu 📕 throwing spaghetti at the wall odpustíte a dáte mi vědět, jak se vám co líbí. Anglofil není jednosměrka a vaše reakce, náměty a postřehy z objevování tajů angličtiny jsou jednou z těch věcí, které mě na tomhle newsletteru baví snad úplně nejvíc.

Takže kdykoliv budete mít něco na srdci, neváhejte prosím na kteréhokoliv Anglofila odpovědět. Všechny zprávy čtu a na všechny taky odpovídám.

Anyway, to je </pouring my heart>.

Onward!

Jestli Anglofila čtete už nějaký ten pátek, asi vás úplně nepřekvapí, že mám docela slabost pro anglické idiomy. Ještě dávno předtím, než jsem vůbec tušil, co to takový idiom je, jsem byl ale posedlý něčím jiným — fosiliemi dinosaurů. Dodnes si pamatuju, jak neskutečně cool mi přišlo, že si můžu teď a tady sáhnout na něco, co bylo v těle tvora, který žil před miliony let.

No a 📕 lo and behold, tyhle dvě posedlosti toho mají mnohem víc společného, než by se na první pohled mohlo zdát. Idiomy jsou totiž domovem celé řady něčeho, čemu v lingvistice říkáme fossil words. Označujeme tak slova, která v běžné komunikaci prakticky vymřela, dodnes ale přežívají v některých frázích.

Idiom lo and behold, který jsem tak mistrně zakomponoval do předchozího odstavce, jednu takovou fosilii obsahuje — slovo lo, které se kdysi dávno používalo, když jste potřebovali upoutat něčí pozornost. Byl to takový hybrid mezi “koukej” and “hej”. Lo and behold nám pomůže připravit našeho posluchače nebo čtenáře na to, že se mu chystáme sdělit něco, z čeho mu spadne brada:

• I opened the old box, and lo and behold, there was the missing ring! (Otevřel jsem starou krabici a hle, byl tam ten ztracený prsten!)

Další zkamenělina na nás číhá v idiomech 📕 much ado about nothing (fanoušci Shakespeare už možná tuší, že tohle se používá stejně jako české “mnoho povyku pro nic”) a 📕 without further ado (bez zbytečných průtahů):

• Everyone was arguing about the seating arrangement, but honestly, it was much ado about nothing. (Všichni se hádali kvůli zasedacímu pořádku, ale upřímně, bylo to hodně povyku pro nic.)
• And now, without further ado, I present to you the winner of the competition! (A teď, bez dalších průtahů, vám představuji vítěze soutěže!)

Na samotné ado už dneska nenarazíte, ale dřív označovalo nějaký konflikt nebo trable. Fun fact: tohle slovo má podobnou etymologii jako dodnes používané to-do!

No a na závěr se podíváme na shebang, protože to je v podstatě takový lingvistický Jurský park. Tohle slovo dřív označovalo všechno možné, od dočasného přístřešku po nevěstinec. V moderní angličtině ale přežilo ve frázi 📕 the whole shebang, která je dost podobná našemu sakumprásk nebo sakumprdum:

• We decided to buy the whole shebang — house, furniture, and even the car. (Rozhodli jsme se koupit všechno – dům, nábytek i auto.)

Ale zpátky k Jurskému parku. Shebang se zase používá! Převzali ho programátoři a používají ho jako označení pro symbol “#!”. Bohužel je to ale (minimálně podle Wikipedie) spíš jen shoda náhod a s původním shebangem to nemá nic společného. Tak snad jim neukousne hlavu na záchodě nebo tak něco.

II.

Sprostá slova (📕 swear words) jsou fascinující součástí každého jazyka — a v Anglofilovi jsme si už nejednou říkali, že jejich (kontextuálně přiměřené) používání má vědecky prokázaný blahodárný účinek na tělo i duši.

Trochu komplikovanější to začne být, když přijde na nadávání v cizím jazyce. I když člověk teoreticky všechny sprosťárničky zná, necítí úplně ten jejich náboj, takže jednak nedokáže přesně odhadnout, nakolik je který výraz kdy vhodný, zároveň ale nepřijde ta úleva, kterou nadávání v rodném jazyce přináší. (To mimochodem platí nejen pro sprostá slova & jestli už jste slyšeli o tom, že lidé mají jinou osobnost, když mluví v cizím jazyce — tohle asi bude jeden z důvodů proč.) 

A proto pro vás mám tip na něco, co určitě udělá radost každému anglofilnímu sprosťákovi: YouGov zveřejnil výsledky fascinujícího průzkumu, ve kterém se Britů ptali na to, jak používají sprostá slova.

Moc doporučuji prolistovat si celý článek, je plný zajímavých grafů. Tady je pár mých postřehů:

• Hned na začátku zmiňují, že pro některé lidi je používání sprostých slov 📕 beyond the pale — to znamená něco nepřijatelného, za hranou; víc si můžete přečíst u mě ve slovníku.
• Britové nemají problém s tím, když si člověk zanadává při bolesti, je pro ně ale naprosto nepřijatelné používat sprostá slova při komunikaci s klienty, dětmi a lidmi, co vás obsluhují (prodavači, číšníky a podobně).
• Prý jenom 53 % Britů si myslí, že je v pořádku nadávat při fotbalových utkáních… to je poněkud v rozporu s mojí žitou zkušeností, ale okay, I guess.
• Britové vesměs podporují zákaz sprostých slov v televizi před devátou večer (v Británii to mají o hodinu dřív než u nás).
• Slovo c😇nt je vnímáno jako výrazně urážlivější než p😇ssy; podle průzkumu je to pro Brity to nejurážlivější anglické slovo vůbec.
• F😇ck je zdaleka nejpopulárnější swear word. Na žebříčku urážlivosti je docela vysoko, ale jen pro necelých 20% lidí je “velmi urážlivé”.
• Docela vysoko je taky moje nejoblíbenější britská urážka bellend (používá se pro muže, kteří jsou podle vás totální, no… orgáni), na kterou se musíme někdy podívat do detailu, je fascinující.
• S výjimkou f😇ck byla všechna sprostá slova urážlivější pro ženy než pro muže. Ženy taky podle všeho nadávají o něco méně (ale ne výrazně, rozdíl je jen pár procent).

III.

Mimochodem, z téhle oblasti je i jeden z projektů, který už mám pěkně dlouho rozpracovaný. Pracovní název je AAD (Anglofil After Dark) a v podstatě by to byl takový (ne)pravidelný speciál, který by vycházel po desáté večer & věnovali bychom se v něm oblastem jazyka, o kterých se na normálních hodinách angličtiny úplně nemluví. Ono kdyby váš angličtinář začal hodinu otázkou: “What do you think is more offensive, c😇nt or p😇ssy?”, asi by na škole dlouho nevydržel.

Dejte mi prosím vědět, co si o AAD myslíte v téhle anketě, a já ho podle toho posunu výš/níž na seznamu priorit:

To zní super! 👍 ::: Tohle pro mě nebude 👎

📕 Shrnutí

• throw spaghetti at the wall = zkoušet nápady stylem uvidíme, co se chytí; střílet od boku a neřešit, že všechno nebude dokonalé
• lo and behold = „hle, ejhle!“ — dramatičtější koukej, co se stalo; ideální na odhalení překvapení
• much ado about nothing = mnoho povyku pro nic
• without further ado = bez dalších průtahů
• the whole shebang = sakumprdum; nic nevynecháme
• swear words = sprostá slova
• beyond the pale = „za hranou“ — chování nebo slova, která jsou prostě přes čáru

To je pro dnešek všechno. Doufám, že se vám dvousté číslo Anglofila líbilo, a příští týden se moc těším na přečtenou!

Tom

P.S. can you cure her? (vysvětlení kdyžtak tady)