Anglofil 132

Tohle je číslo Anglofila, každopondělního newsletteru o angličtině & Británii. Jestli se vám bude líbit, tady se můžete přihlásit k odběru.

Hello there!

Na úvod hned jedna mea culpa: Rád bych tvrdil, že jsem vás tím opakováním oxfordské čárky v minulém čísle jenom zkoušel, bohužel za ním ale není moje poťouchlost, nýbrž děravá hlava. Do předpublikačního checklistu jsem přidal další položku, tak snad to dneska bude repetice-free. 🙂

Onward!

I.

Jestli se vesměs nemáte problém domluvit anglicky, ale občas prostě narazíte na někoho, komu nerozumíte pomalu ani dobrý den, chyba nejspíš nebude na vašem přijímači.

Hlavně mluvená angličtina je v podstatě několik menších jazyků, které si stojí na ramenou, aby je v kině pustili na film pro dospělé. A tak existují oblasti, kde na jazykovou bariéru narazí i ti, pro které je jejich mateřštinou.

Jeden takový rodilák udělal tuhle hezkou mapku, ve které se snažil odhadnout, nakolik je schopný dorozumět se v různých anglicky hovořících zemích. A světe div se, některé části Britských ostrovů jsou pro něj úplná španělská vesnice (v angličtině Řecko).

A to má ještě pár nefér výhod: je to původem Jihoafričan, který se s rodinou přestěhoval do Anglie, takže byl už od dětství vystaven celé řadě přízvuků. A u spousty oblastí svoji míru porozumění jenom odhadoval — vsadím boty, že kdyby měl zkušenost z prvního ucha, začervenal by se minimálně ještě pořádný kus Ameriky a Austrálie.

II.

A jako by tahle, ehm… pestrost nestačila, rozhodli se všem komplikovat život i hollywoodští filmaři. Jestli totiž máte pocit, že novým filmům skoro není rozumět, rozhodně v tom nejste sami. I lidé, kteří vůbec nemají problém se sluchem, se na všechny ty nové Batmany a Tenety musí dívat se zapnutými titulky, aby měli šanci orientovat se v dialogu.

Filmy Christophera Nolana jsem si nevybral náhodou – podle článku na webu /Film (přes pět tisíc slov, ale nebojte, pro lenochy vytvořili i dvacetiminutové video) je jedním z viníků tohohle understandingeddonu. Ve snaze o co největší věrohodnost totiž nechává postavy mluvící v masce znít jako někoho, kdo má opravdu zrovna nasazenou masku. A my pandemičtí veteráni víme, že to na porozumění moc nepřidá.

Na vině jsou ale podle všeho i herci, kteří si až příliš zvykli na to, že doby, kdy museli svoje repliky doručit až do zadních řad, jsou dávno pryč. Spousta z nich si tak osvojila přednes, který ze všeho nejvíc připomíná takové to remcání pod vousy, když chcete, aby všichni slyšeli, že jste nespokojení, ale museli se už sami dovtípit s čím přesně.

Nemusíte si zkrátka vůbec připadat blbě, když se při své pravidelné dávce binge watchingu na Netflixu občas nechytáte – titulky si k tomu klidně zapněte. Jen zkuste zůstat u těch anglických. 😇

To je pro dnešek všechno. Mějte se moc hezky & na Valentýna zase na přečtenou!

Tom

P.S. Microsoft Water

P.P.S. Líbilo se vám tohle číslo Anglofila? Tak to byste se měli přihlásit k odběru! 🙂 Každé pondělí v šest ráno vám pošlu spoustu zajímavého čtení nejen o angličtině & Británii.