Dneska vám pomůžu popustit uzdu vašemu vnitřnímu Kanaďanovi — podíváme se na nejrůznější způsoby, jak se v angličtině za něco omluvit. A taky si vysvětlíme, proč svět zrovna zažívá akutní nedostatek překladatelů.
Jestli Anglofila podporujete na Pickey, tady najdete návod, jak se přihlásit k odběru prvního pop-up newsletteru. Nakonec to vyhrál Čenglišletter, ve kterém spolu prozkoumáme oblasti angličtiny, které jsou extra záludné pro nás, co jsme zvyklí mluvit hlavně česky.
Onward!
I.
Představte si, že by vám někdo ukradl ze sklepa kolo & ještě ten večer by se u vás zastavil soused a omluvil se za to.
Řekli byste, že se tím k oné krádeži přiznal?
Kdybyste oba žili v kanadském Ontariu, tak ne: v roce 2009 tam totiž začal platit Apology Act, podle kterého jenom samotná omluva ještě neznamená přiznání viny.
Když tenhle zákon schválili, vyvolalo to docela velkou vlnu reakcí. Spousta novinářů ucítila příležitost utahovat si z kulturního stereotypu, že Kanaďané se pořád za něco omlouvají. To je pro ně totiž stejně typické jako javorový sirup.
Protože si ale nechci hrát na žádného armchair psychologa, spíš než do hlubin duše kanadského národa bych se radši podíval na to, jak omluvy v angličtině fungují. Slovo „sorry“ je totiž trochu jiné než naše „omlouvám se“. Koneckonců, upřímnou soustrast v angličtině většinou vyjadřujeme idiomem „I’m sorry for your loss“ — a v ní to „sorry“ jen těžko bude znamenat omluvu. Pokud byste se měli za smrt nebožtíka omlouvat, spíš než na pohřeb by vás pozvali na policejní služebnu.
„I’m sorry“ má zkrátka mnohem blíž k „je mi to líto“. Tady je pár ukázkových vět s nejčastějšími kolokacemi:
- I’m sorry to hear you’ve been sick again. (S lítostí jsem se dozvěděl, že jsi zase nemocný.)
- I’m really sorry about all the complications. (Je mi líto všech těch komplikací.)
- I feel so sorry for him — the divorce has been really hard for him. (Je mi ho líto — ten rozvod je pro něj velice těžký.)
- I’m sorry but I can’t agree. (Je mi to líto, ale nemůžu souhlasit.)
- I’m so sorry for your loss, Monica. He was a great man. (Upřímnou soustrast, Moniko. Byl to skvělý chlap.)
„Sorry“ je opravdu univerzální slovo. Není ale zdaleka jediné, po kterém můžete sáhnout, když se v angličtině chcete za něco omluvit:
1️⃣ „My apologies“ (k omlouvání se vždycky používá v množném čísle) nebo „I apologise“ má mnohem blíž k našemu „omlouvám se“. Je to formálnější způsob, jak vyjádřit lítost nad něčím, co jste provedli:
- My apologies for not informing you sooner. (Omlouvám se, že jsem tě neinformoval dříve.)
2️⃣ „Excuse me“ přijde vhod hned v několika situacích: když někoho potřebujete vyrušit, abyste se ho mohli na něco zeptat & taky když se nedopatřením dopustíte nějakého faux pas — třeba dupnete-li na něčí nohu. Je to ale i způsob, jak dát někomu najevo, že podle vás mele nesmysly:
- Excuse me, where is the bathroom? (Promiňte, kde je koupelna?)
- Excuse me, but I think you have no idea what you’re talking about. (Nezlob se, ale vůbec nevíš, co říkáš.)
3️⃣ A konečně „my bad“ funguje podobně jako „my apologies“. Je ale naopak hodně neformální, takže spíš než do zasedačky se hodí někam do baru:
- Is this the wrong box? My bad, I’ll get the right one. (Tohle není ta krabice? Sorry, dojdu pro tu správnou.)
II.
Na nedostatek počítačových čipů, herních konzolí a hnojiv už jsme si asi všichni zvykli, nedávno jsem ale narazil na něco podstatně zajímavějšího: zažíváme teď taky globální nedostatek překladatelů.
Člověk by čekal, že v době čím dál tím lepších strojových překladačů se budeme spíš bavit o tom, jak se překladatelé musí spolu s horníky, prodavačkami a řidiči autobusů rekvalifikovat na herní vývojáře. Ve skutečnosti mají práce až nad hlavu. A může za to (mimo jiné) Netflix.
Streamovací svět se teď totiž potýká hned se dvěma trendy, které vedou k větší poptávce po překladatelské práci: velkou část růstu platforem začínají táhnout uživatelé mimo anglofonní svět, kteří navíc stojí o tvorbu neanglofonních tvůrců. Úspěch španělského seriálu Money Heist či korejské Squid Game ostatně mluví sám za sebe.
Nedostatek překladatelů vede k tomu, že platformy musí dělat kompromisy a pouštět ven titulky a dabing, který je vesměs úplně mizerný. A diváci si toho zcela nepřekvapivě začínají všímat.
Častou technikou, kterou se nedostatek překladatelů řeší, je takzvaný „pivot language approach“, při kterém se do menších jazyků nepřekládá z originálu, ale z (anglického) překladu. Třeba české titulky pro Squid Game tak nemusí překládat někdo, kdo umí korejsky, ale klidně nějaký angličtinář. A každý, kdo kdy slyšel takové ty písničky, které byly několikrát prohnány překladačem, vám potvrdí, že to není dobrý nápad. Sebelepší překladatel nezabrání tomu, aby se v jeho díle občas neztratila nějaká ta narážka či slovní hříčka — a když tímhle filtrem text proženete víckrát, říkáte si o průšvih.
Netřeba ale korporace litovat. Upřímně řečeno teď jen musí sníst, co si samy nadrobily. Podle tohohle článku od Rest of World je jednou z hlavních příčin aktuálního nedostatku překladatelů skutečnost, že je jejich práce dlouhodobě mizerně ohodnocená. Dobrý překladatel musí být vzdělaný člověk s perfektní znalostí minimálně dvou jazyků a výborným kulturním rozhledem — a to vám prostě za pár šupů bude ochotný nabídnout málokdo.
Jestli si o tomhle tématu chcete přečíst víc, kromě už zmíněného článku od Rest of World doporučuju taky tenhle v Guardianu. O „pivot language approach“ najdete víc třeba tady.
To je pro dnešek všechno. Mějte se hezky & v pondělí zase na přečtenou!
Tom
