Anglofil 123

Tohle je číslo Anglofila, každopondělního newsletteru o angličtině & Británii. Jestli se vám bude líbit, tady se můžete přihlásit k odběru.

Hello there!

Dnešní Anglofil má hezké číslo & (doufám 😇) ještě hezčí obsah:

  • I. Dneska už člověk nemůže věřit ani slovníkům — občas v tom mají prsty sami lexikografové, občas britští politici ze 17. století (jedno užitečné anglické slovo included)
  • II. Jak v angličtině říct, že něco myslíte upřímně & co to má společného s Francouzi
  • III. Připomeneme si taky jeden starší článek o době, kdy Britové platili mincemi jak z Harryho Pottera — objevil jsem totiž parádní vynález, který jim usnadnil přechod na nudné mudlovské peníze
  • IV. a na závěr Last Week in Slovník aneb nové přírůstky ve Slovníku idiomů

Snad si vyberete. 🙂

Onward!

I.

Když zhřešíte proti pravidlům pravopisu, může to mít různé následky. Občas si toho nikdo ani nevšimne, občas vám přijde spousta upozornění (už jsem se omlouval za ty dvě boty z předpředpředpředminulého čísla?) a občas váš pravopisný kiks můžou lidé použít jako nevyvratitelný důkaz, že se mýlíte úplně ve všem, co jste kdy napsali.

Když jste ale britský politik v 17. století, můžete svou chybou obohatit slovní zásobu anglického jazyka.

Řeč je o Edwinu Sandysovi, který seděl v Dolní sněmovně za vlády Jakuba I. — to byl ten, pod kterým se Anglie začala sjednocovat se Skotskem. Ve své eseji z roku 1605 se přepsal a místo expedite (což znamená uspíšit něco) napsal expediate.

Normálně by taková chybka nic neznamenala, téhle se ale chytili slovníkáři, kteří v roce 1623 zanesli Sandysův novotvar do slovníku.

A protože jazykové pravidlo by se dalo definovat jako chyba, které se začne dopouštět dostatečně velké množství lidí, expediate najdete i dneska v celé řadě textů a slovníků — jen většina z nich upozorňuje na to, že je to nestandardní & zastaralý výraz. Suchaři, kteří nemají pochopení pro pravopisnou kreativitu, by tak mohli tvrdit, že používat expediate je pořád špatně.

Ať tak či onak, slova expedite a expediate znamenají to samé, čímž nám šetří spoustu času. Stačí si zapamatovat, že obě jsou formálnější variantou frázového slovesa speed up, které znamená urychlit/uspíšit něco:

  • We urgently need more employees. Something needs to be done to expedite the hiring process. (Akutně potřebujeme více zaměstnanců. Musíme nějak urychlit náborový proces.)

Takže až budete chtít svému kolegovi napsat, aby pohnul tím svým líným zadkem, ale zároveň u toho budete chtít znít jako intelektuál, víte, po jakém slově sáhnout.

Občas ale ve slovníku můžete narazit i na slova, která opravdu neexistují. A nejsou tam (většinou) kvůli nepozornosti lexikografů. Říká se jim fictitious entries a slovníkáři se jejich prostřednictvím snaží chránit své duševní vlastnictví.

Copyright u slovníků je totiž zapeklitá věc. Na jednotlivá slova a jejich překlady se nevztahuje a byť autorské zákony pamatují na databáze, docela blbě se prokazuje, že vám tu vaši někdo vykradl. Třeba dva různé slovníky idiomů budou tak nějak z logiky věci obsahovat spoustu stejných hesel, i kdyby o sobě jejich autoři neměli ani potuchy.

A právě v téhle situaci přichází na řadu fictitious entries. Když do svého slovníku přidáte nějaké neexistující slovo, které jste si vymysleli, odhalení lexikálních lupičů je najednou mnohem jednodušší.

Fun fact: Podobný fenomén existuje i v kartografii. Tvůrci map občas do odlehlých oblastí přidávají fiktivní městečka, kterým se v angličtině říká paper towns.

Odkazy:

II.

Když už jsme u zvláštních původů slov, musím se s vámi podělit ještě o jednu zajímavost, na kterou jsem nedávno narazil. Chcete-li dát v angličtině najevo, že se chystáte mluvit upřímně, máte na výběr hned z několika možností. Nabízí se třeba fráze to be honest (z ní vznikla zkratka TBH) nebo slovo frankly:

  • To be honest, I don’t think we will be able to win. (Abych byl upřímný, nemyslím si, že se nám podaří vyhrát.)
  • Frankly, I don’t give a damn about your opinions. (Tvoje názory jsou mi upřímně řečeno ukradené.)

A právě frankly dali angličtině Frankové — volný svaz germánských kmenů, které v 6. století dobyly římskou Gálii. Protože bylo jejich jméno spojováno se svobodou, postupně se v tomhle významu dostalo do některých evropských jazyků včetně angličtiny. V ní se usadilo přídavné jméno frank, které znamená upřímný/poctivý & ze kterého je frankly odvozeno. Jo, a taky se po nich prý jmenuje nějaká západoevropská země.

III.

Pamatujete, jak jsem v Anglofilovi 67 psal o době, kdy v Británii měli peníze jak z Harryho Pottera? Místo jedné libry, která se skládá ze sta pencí, se používaly šilinky, půlkoruny, threepennies a spousta dalších divnomincí.

I když tenhle systém může znít hrozně komplikovaně (protože on hrozně komplikovaný byl), Britové na něj byli zvyklí — takže když se vláda v roce 1971 rozhodla přejít na klasickou „desítkovou“ měnu, spoustě lidí trvalo, než se s ní sžili.

Nedávno jsem narazil na jeden vynález, který jim s tím měl pomoci. Říkalo se mu decidial & bylo to zařízení o velikosti kreditky, které dokázalo převést jakoukoliv částku do „starých peněz“, aby měl člověk lepší představu o tom, kolik co vlastně stojí.

Na jeden takový decidial se můžete podívat tady. Jasně, dneska by to mohla být jednoduchá appka v mobilu, ale tohle rozhodně vypadá stylověji.

IV.

A na závěr si dáme další Last Week in Slovník. Dneska pro vás mám dvě novinky a jeden vylepšený idiom:

Kdybyste narazili na nějaký pěkný kousek, který mi zatím chybí, můžete mi o něm dát vědět.

To je pro dnešek všechno. Mějte se moc hezky & v pondělí zase na přečtenou!

Tom

P.S. cuttin‘ carbs

P.P.S. Líbilo se vám tohle číslo Anglofila? Tak to byste se měli přihlásit k odběru! 🙂 Každé pondělí v šest ráno vám pošlu spoustu zajímavého čtení nejen o angličtině & Británii.

Od Tomáš Herlík

Jsem překladatel a učitel angličtiny na volné noze, autor Slovníku anglických idiomů a Anglofila, blogu o angličtině a Británii.