K létu neodmyslitelně patří všelijací hmyzáci, kteří vás můžou bodnout, kousnout či jinak obdařit nepříjemným svědivým flekem na kůži. Když přijde na jedovaté potvory, je potřeba v angličtině rozlišovat mezi dvěma slovy — venomous a poisonous. Obě se dají do češtiny přeložit jako jedovatý, každé se ale používá trochu jinak:
Venomous jsou zvířata, která do vás svůj jed nějak aktivně vpravují — ať už žihadlem nebo třeba jedovými zuby. Patří sem hadi, včely, vosy a podobně.
Zvířata, která jsou poisonous, se pro vás můžou stát osudnými, když s nimi přijdete do kontaktu. Na některé stačí sáhnout (o pralesničkách se to docela ví, ale věděli jste, že existuje pták, kterého když se pokusíte pohladit, ochrne vám ruka? such fun!), jiné je potřeba sníst (znáte tu japonskou rybu fugu, která je při špatné přípravě jedovatější než kyanid?).
A protože příroda je zjevně fanynka románů Stephena Kinga, být venomous a poisonous se navzájem nevylučuje. Třeba taková mamba černá vás zabije, ať už se pokusí sníst ona vás nebo vy ji.
⌘⌘⌘
Když jsem si na Wikipedii četl o venomous a poisonous zvířatech, narazil jsem na jednu zajímavost: jed je docela běžnou výbavou hmyzu, plazů i obojživelníků, v jedné živočišné třídě je to ale vzácnost — jedovatých savců už dneska moc není. Pár se jich ale přece jenom najde a musím přiznat, že jeden z nich mě vážně překvapil: vedle ptakopyska a dalších exotických zvířátek mezi ně patří krtek! Jeho sliny obsahují jed, kterým dokáže paralyzovat svoji oběť. Pohádka Jak krteček ke kalhotkám přišel mohla mít mnohem dramatičtější průběh.
Ale proč vám to vůbec píšu: krtek je zajímavý i z jazykového hlediska. V angličtině mu totiž říkáme mole. A krtincům se zase říká doslova krtčí kopce — molehills. No a právě ty se používají v jednom anglickém idiomu: make a mountain out of a molehill má stejný význam jako české dělat z komára velblouda:
- Stop making a mountain out of a molehill, Peter. He had a coffee with a friend. That doesn’t mean he’s cheating on you. (Přestaň dělat z komára velblouda, Petře. Šel na kafe s kamarádem. To neznamená, že tě podvádí.)
⌘⌘⌘
Když si zrovna nečtu o způsobech, jakými se nás matka příroda snaží sprovodit ze světa, čas od času rád cestuju prostřednictvím Google Street View.
Jedno z míst, které jsem si v poslední době procházel, je Bramfield v Suffolku ve východní Anglii. Je to taková klasická anglická vesnička se spoustou cihlových domků, mě popravdě ale nejvíc zaujala úplně jiná cihlová struktura.
Na okraji Bramfieldu jsem narazil na zeď, která na první pohled působila dojmem, že ji musel stavět někdo opilý: nebyla rovná, ale vlnila se jako had.
Chvilka googlování mi ukázala, že tyhle zdi nejsou ve východní Anglii nijak vzácné a že rozhodně nejsou produktem opilosti. I když na první pohled můžou vypadat jako plýtvání, existují z přesně opačného důvodu: materiálem se díky tomu vlnění dá šetřit. Poskytuje totiž zdi větší stabilitu, takže ji můžete postavit klidně i z jediné řady cihel. Kdybyste tohle zkusili s rovnou zdí, dopadla by jak moje pokusy postavit domeček z karet.
A teď to nejlepší: v angličtině se jim říká crinkle crankle walls. Schválně si to zkuste říct. Crinkle crankle. Zní to hezky, že jo? Podobných slovních párů je angličtina plná: máme zig-zag, hip-hop, ping-pong, flip-flop a přibližně tak milion dalších.
Tomuhle fenoménu se úplně nudně říká ablaut reduplication a když se na příklady nahoře podíváte, můžete si všimnout zajímavého „pravidla“: u všech podobných párů platí, že prostřední samohláska v prvním slově je I a ve druhém buď A nebo O. Občas můžete narazit i na trojici, třeba tic-tac-toe (tak se v angličtině říká takovým těm jednoduchým piškvorkám, co se hrají na poli 3×3). I u nich je pořadí samohlásek vždycky stejné: I A O.
Proč to takhle je? Těžko říct, angličtina nemá žádný Ústav pro jazyk anglický, který by jí podobné věci naoktrojoval, není to ani klasické pravidlo jako třeba „ve třetí osobě jednotného čísla v přítomném čase prostém přidáváme na konec slovesa s“. Jak říká spisovatel Mark Forsyth, je to jedna z lingvistických záhad, pro kterou existuje celá řada teorií. Podle jedné z nich tohle pořadí samohlásek vede k uspokojivému pohybu jazykem — prostě se to tak líp vyslovuje.
⌘⌘⌘
To je pro dnešek všechno. Mějte se moc hezky & v pondělí zase na přečtenou! 🙂
Tom
P.S. type c for fast charging