Fíha, to je posté, co jsem tahle dvě slova napsal do draftu Anglofila. Je to jedna z mála věcí, co ho provází od začátku. Hank Green v jednom svém videu zmiňoval, že psaní jde líp, když máte nějakou frázi, kterou vždycky začínáte, protože tu děsivě prázdnou bílou obrazovku můžete hned něčím zaplnit. Navíc jsem chtěl, aby tenhle newsletter byl takový dopis od vašeho angličtinou-možná-poněkud-nezdravě-posedlého-online-známého — a k tomu mi „hello there“ docela sedlo.

Chvíli jsem uvažoval i nad irským pozdravem „top of the morning“, kamarádka mi to ale naštěstí rozmluvila s tím, že to bych už si rovnou mohl nasadit zelený klobouček, a do jednotlivých článků schovávat indicie, které by vás dovedly k mému hrnci zlata.

Anyway, mám nutkání být až nebritsky sentimentální, tak pojďme radši rovnou na to. Snad se vám stovka bude líbit.

Enjoy! 🙂

👖 Hard pants & soft pants

Taky pandemie zatočila s tím, jak se oblékáte? Mě přiměla trochu přehodnotit minimalismus mého šatníku. Mít jen pár kousků oblečení má sice spoustu výhod, když se vám ale čistě hypoteticky u kalhot udělá díra mezi nohama, může to v éře zavřených obchodů mít zajímavou dohru v podobě procházky v šortkách uprostřed sněhové vánice.

U většiny lidí ale koronavirus nezměnil ani tak délku kalhot, jako spíš materiál, ze kterého jsou ušité. Alespoň soudě podle dvou výrazů, které se v angličtině začaly zabydlovat.

I když to tak na první pohled může znít, hard pants nejsou kalhoty, které někdo příliš naškrobil. Říká se tak neteplákům — džínům, kalhotám od saka a tak podobně.

Teplákům a ostatním „kalhotám s gumou“ se pak podle stejné logiky říká soft pants.

Není to úplně produkt naší nové pandemické reality (výraz soft pants se v Urban Dictionary objevil už v roce 2016 a jdou najít i starší výskyty), rozhodně ale teď zažívá menší renesanci.

Všemožní módní guruové totiž prohlašují, že koronavirus vedle mé víry v lidstvo zabil taky podprsenky, obleky a právě hard pants (jakožto mileniál bych viru rád poděkoval — je hrozně osvěžující nemít vraždu kulturních artefaktů protentokrát na svědomí).

Dává to smysl: formální oblečení přežívá hlavně v profesích, které se dneska hojně přesunuly do režimu working from home (tak se anglicky řekne home office ☺️). A doma potřebujete vypadat k světu nanejvýš při Zoom callech, na což už návrháři stihli zareagovat: na Kickstarteru měly velký úspěch tyhle Work from Home Jammies (jammies je neformální varianta slova pyjamas), jejichž horní díl připomíná košili, takže se před poradou s kolegy nemusíte převlékat.

Na novou realitu nereaguje jenom angličtina, ale i čeština. Ve slovníku Čeština 2.0 už můžete najít korooděv a taky koronoutfit (jako označení slavné kombinace saka & tepláků během videocallů).

🙀 Ještě že mají devět životů

Znáte anglickou frázi curiosity killed the cat? Používá se podobně jako české nebuď zvědavej, budeš brzo starej:

• What were you doing with Peter in the bathroom? (Cos dělal s Petrem v koupelně?)
• Curiosity killed the cat, you know. (Kdo se moc ptá, moc se dozví.)

Je to jeden z těch idiomů, se kterým si autoři ve svých textech rádi hrají, takže často narazíte na nejrůznější variace. Hezký příklad je třeba „curiosity may have killed the cat, but it fuels high levels of creativity in us“ (přibližně „zvědavost možná zabila kočku, v lidech ale probouzí velkou kreativitu“) z tohohle článku na webu HuffPost.

A kvůli jednomu kreativnímu použití tohohle idiomu vám o něm popravdě píšu. (NSFCL — not safe for cat lovers)

💙 Modrá je… po pečlivém zvážení vcelku přijatelná

Anglofil má před sebou měsíc plný výročí (zrovna čtete první trojciferné číslo a na konci května to budou tři roky, co ho posílám), což je příležitost, kterou bych rád oslavil několika novinkami. Původně jsem je na vás všechny chtěl vychrlit dneska, vznikl z toho ale newsletter, který byl tak hrozně meta, že jsem se u něj nudil i já. A každý, kdo je ještě ochotný se se mnou bavit, vám potvrdí, že mě téma Anglofil jen tak nudit nezačne.

Každopádně jsem se rozhodl to trochu rozvolnit. A začínám novou šablonou. Vyzkoušel jsem spoustu různých variant (některé měly i obrázky!), nakonec jsem se ale rozhodl jen k pár kosmetickým úpravám. Když teď vidím, kolik práce dá nechat všechno při starém, mám o něco větší pochopení pro grammar nácky.

Nejvíc jiné jsou barvy – černá teď není černá, ale hodně tmavě šedá; a odkazy jsou zas modré, aby je bylo lépe vidět.

Ale protože jsem budoucí autor knihy The Art of Overthinking Absolutely Everything (k dostání u všech dobrých knihkupců v roce 2027 – následujících šest let budu vybírat ten správný font na obálku), nechtěl jsem použít jen tak nějakou modrou. Hledal jsem odstín, který se mi bude líbit, ale bude mít taky nějakou vazbu na Británii.

A světe div se, já ho našel!

Říká se mu Royal Blue.

Královská modrá je barva, která svůj název dostala díky královně Charlotte, druhé nejdéle sloužící partnerce panovníka v britských dějinách (překonal ji jen nedávno zesnulý princ Philip). Údajně ji vyvinuli v rámci soutěže o návrh jejích nových šatů.

Původně to byla mnohem tmavší modrá než ta, kterou používám v Anglofilovi. Jenomže vnímání barev se vyvíjí a už v padesátých letech minulého století se za Royal Blue označovaly taky světlejší odstíny. A když v 80. letech ve W3C standardizovali barvy pro web, pro Royal Blue vybrali právě odstín, který vidíte v dnešním čísle. Takže tahle modrá má vazby na britský trůn i online svět. Jsem spoko. 🙂

Původně jsem tu měl odstavec o tom, že Royal Blue můžete najít i na Union Jacku. Tvrdí to totiž na webu Color Meanings od Canva.com (super nástroj, jestli hledáte tu správnou barvu pro váš nový projekt) i na Wikipedii. Je to ale trochu složitější.

Modrá na Union Jacku nebyla vždycky stejná, prošla si přesně opačným procesem než Royal Blue – postupem času tmavla. Ostatně Union Jack je modrý kvůli skotské vlajce, která je docela světlá. Pro tohle tmavnutí nebyl dán oficiální důvod, vexilologové ale spekulují, že je prozaický: tmavé barvě déle trvá, než vybledne, takže se vlajky nemusely tak často obměňovat. Kdybyste si o Union Jacku chtěli počíst víc, můžete začít tímhle článkem u mě na webu.

Oh, a jestli vás zajímá, proč Charlotte byla královna, zatímco manžel Alžběty II. „jen“ princ – to má zase důvod veskrze sexistický. Když je vladařem žena, její partner nemůže mít titul krále kvůli obávám, že by pak lidé za skutečnou hlavu státu brali jeho, protože král stojí na společenském žebříčku vždycky nad královnou. 🔵

To je pro dnešek všechno. V pondělí zase na přečtenou!

Tom

P.S. Mozart & Cinderella

P.P.S. Mrzí mě výpadek — mému zdraví je nějaká konzistentnost zjevně úplně ukradená.

P.P.P.S. Novou šablonu jsem otestoval na všem, co se dalo. Design e-mailových newsletterů je ale podobné peklo jako webdesign v čase Internet Exploreru, takže jestli se vám dnešní číslo zobrazuje špatně, dejte mi o tom prosím vědět.