Když zhřešíte proti pravidlům pravopisu, může to mít různé následky. Občas si toho nikdo ani nevšimne, občas vám přijde spousta upozornění (rád bych zdůraznil, že všechny chyby v dnešním čísle jsou zcela záměrný sofistikovaný metahumor) a občas váš pravopisný kiks můžou lidé použít jako nevyvratitelný důkaz, že se mýlíte úplně ve všem, co jste kdy napsali.

Když jste ale britský politik v 17. století, můžete svou chybou obohatit slovní zásobu anglického jazyka.

Řeč je o Edwinu Sandysovi, který seděl v Dolní sněmovně za vlády Jakuba I. — to byl ten, pod kterým se Anglie začala sjednocovat se Skotskem. Ve své eseji z roku 1605 se přepsal a místo expedite (což znamená uspíšit něco) napsal expediate.

Normálně by taková chybka nic neznamenala, téhle se ale chytili slovníkáři, kteří v roce 1623 zanesli Sandysův novotvar do slovníku.

A protože jazykové pravidlo by se dalo definovat jako chyba, které se začne dopouštět dostatečně velké množství lidí, expediate najdete i dneska v celé řadě textů a slovníků — jen většina z nich upozorňuje na to, že je to nestandardní & zastaralý výraz. Suchaři, kteří nemají pochopení pro pravopisnou kreativitu, by tak mohli tvrdit, že používat expediate je pořád špatně.

Ať tak či onak, slova expedite a expediate znamenají to samé, čímž nám šetří spoustu času. Stačí si zapamatovat, že obě jsou formálnější variantou frázového slovesa speed up, které znamená urychlit/uspíšit něco:

• We urgently need more employees. Something needs to be done to expedite the hiring process. (Akutně potřebujeme více zaměstnanců. Musíme nějak urychlit náborový proces.)

⠀Takže až budete chtít svému kolegovi napsat, aby pohnul tím svým líným zadkem, ale zároveň u toho budete chtít znít jako intelektuál, víte, po jakém slově sáhnout.

II.

Občas ale ve slovníku můžete narazit i na slova, která opravdu neexistují. A nejsou tam (většinou) kvůli nepozornosti lexikografů. Říká se jim fictitious entries a slovníkáři se jejich prostřednictvím snaží chránit své duševní vlastnictví.

Copyright u slovníků je totiž zapeklitá věc. Na jednotlivá slova a jejich překlady se nevztahuje a byť autorské zákony pamatují na databáze, docela blbě se prokazuje, že vám tu vaši někdo vykradl. Třeba dva různé slovníky idiomů budou tak nějak z logiky věci obsahovat spoustu stejných hesel, i kdyby o sobě jejich autoři neměli ani potuchy.

A právě v téhle situaci přichází na řadu fictitious entries. Když do svého slovníku přidáte nějaké neexistující slovo, které jste si vymysleli, odhalení lexikálních lupičů je najednou mnohem jednodušší.

Fun fact: Podobný fenomén existuje i v kartografii. Tvůrci map občas do odlehlých oblastí přidávají fiktivní městečka, kterým se v angličtině říká paper towns.

III.

Jestli byste chtěli témata z dnešního čísla prozkoumat trochu víc, tady je pár odkazů:

• Takhle se vyslovuje expedite & takhle zase expediate
• Edwin Sandys na anglické Wikipedii
• Esej, ve které se Sandys dopustil svého přepisu (hledáním tohohle textu jsem strávil nemravné množství času — ale aspoň vidíte, jak si dávám v Anglofilovi záležet na ověřování zdrojů 😇)
• O původu slova expediate na Online Etymology Dictionary
• Heslo „Fictitious entry“ na anglické Wikipedii
• Heslo „Phantom settlement“ na anglické Wikipedii
• Pětiminutové video o paper towns na YouTube

⠀ 

To je pro dnešek všechno. Mějte se krásně & v pondělí zase na přečtenou — předem se moc omlouvám, jestli mi příští číslo bude trvat o týden déle, ale s dvoustovkou si chci trochu vyhrát. 😇

Tom

P.S. a third time