Když jsem tuhle letěl soukromým tryskáčem do Sydney & můj komorník mi přinesl pizzu s bílými lanýži a kaviárem, na jeho “dobrou chuť, pane” jsem mu odpověděl “díky, vám také!” Takový trapas!
Asi vám došlo, že tohle je jedna z takových těch “a celá tramvaj tleskala” historek. Taky je to ale ukázka něčeho, čemu se v angličtině říká humblebrag. Tohle slovo vzniklo spojením humble (pokorný, skromný) a brag (chlubit/chvástat se) a používá se, když někdo řekne něco na oko sebekritického, ve skutečnosti tím ale chce ukázat, že je lepší než vy.
Určitě to znáte, podobných humblebragů jsou sociální sítě plné. Od “ten červený diplom mi vůbec neladí k lodičkám od Vuittona, vypadám hrozně” až po “upss, zrovna jsem si koupil telefon za 50 tisíc, já to s penězi vážně neumím, lol”. Kdybyste si na podobné chování chtěli někdy postěžovat v angličtině, humblebrag se dá použít jako sloveso i jako podstatné jméno. Pojí se s about stejně jako samotné brag:
- “I have such a sloppy signature, why do people keep asking me for an autograph?” she humblebragged. (”Mám tak lajdácký podpis, proč po mně pořád všichni chtějí autogram?” podivovala se s falešnou skromností.)
- He keeps humblebragging about how he can’t locate anyone in his giant mansion. (Pořád si “stěžuje” na to, jak ve svém obrovském sídle nemůže nikoho najít.)
Člověka úplně nepřekvapí, že oblastí, ve které na humblebragy narazíme asi nejčastěji, jsou pracovní pohovory. Mnohdy ne úplně stimulující otázky personalistů vedou k tomu, že se lidé snaží vymyslet odpovědi, které nebudou znít příliš nabubřele, ale zároveň je ukážou v co nejlepším možném světle. A presto chango, “někdy jsem až příliš velký perfekcionista” je na světě.
Bohužel to ale podle všeho není úplně nejlepší strategie, jak u pohovoru uspět. Podle téhle studie Harvard Business School z roku 2017 dokáží lidé vycítit humblebragy na sto honů & i když si jejich autoři myslí, že díky nim působí skromně a úžasně zároveň, ve skutečnosti jsou spíš za nabubřelé chvastouny.
II.
Na zaměňování such a so si je potřeba dát pozor. Obě slova se používají podobně jako české tak, vždycky je ale správně jenom jedno z nich. Podívejte se třeba na tyhle dvě věty:
- Anglofil is such a great newsletter. (Anglofil je tak skvělý newsletter.)
- Anglofil is so great. (Anglofil je tak skvělý.)
To klíčové slovo, které rozhodlo, že v první větě musím použít such, je newsletter. Je to totiž podstatné jméno – a právě před frázemi s podstatným jménem musím sáhnout po such. Pokud následuje jenom přídavné jméno nebo příslovce, vystačím si se so. Tady je pár dalších příkladů:
- He drives so fast! (Jezdí tak rychle!)
- This was such an interesting film! (To byl tak zajímavý film!)
- Those chocolates were so delicious. (Tyhle čokoládky byly tak výborné.)
- They were such unpleasant people. (Byli to tak nepříjemní lidé.)
Záludnost tu na nás číhá asi jenom jedna. Před much, many, little & few používáme vždycky so, i když pak následuje podstatné jméno:
- So many people attended his lecture. (Tak mnoho lidí se zúčastnilo jeho přednášky.)
- There are so few good tailors in my town. (V mém městě je tak málo dobrých krejčích.)
💯 Jestli byste si to rádi procvičili, můžete zkusit tenhle kvíz u mě na webu.
To je pro dnešek všechno. Mějte se krásně & v pondělí zase na přečtenou!
Tom
P.S. time flies