Když o vás někdo prohlásí, že jste snake oil salesman, může to znít übercool, žádná velká lichotka to ale není. Tahle fráze se používá k označování lidí, kteří se snaží vydělat na tom, že ostatním vnucují zcela neefektivní řešení jejich problémů — od podezřele jednoduchého návodu, jak rychle zbohatnout, až po zaručeně účinný přípravek na odstranění vrásek:
- Modern day snake oil salesmen specialise in ripping off people online. (Dnešní šejdíři se často specializují na oškubávání lidí přes internet.)
- Most of the products he offers in his shop are snake oil. He is just abusing desperate people! (Většina produktů, které nabízí ve svém obchodu, nefunguje. Jen zneužívá zoufalé lidi!)
Hadí olej byl velmi populárním artiklem v sortimentu všemožných šejdířů a šarlatánů v 18. a 19. století — a nejspíš vás nepřekvapí, že hady byste na seznamu ingrediencí hledali marně. Složením se tyhle olejíčky dost lišily podvodník od podvodníka. Občas to byly bylinné likéry, jindy v nich zase byl kokain nebo opium (u těchhle verzí člověk aspoň nemohl tvrdit, že nefungují). Hadí olej, který nabízel Clark Stanley, přezdívaný „The Rattlesnake King“, obsahoval všechno možné od terpentýnu po extrakt z chilli papriček.
Společné většinou měly jedno: jejich prodejci se je lidem snažili vnucovat jako panaceu — univerzální lék. Máte vyrážku? Snake oil. Revma? Snake oil. Dítě nechce spát? Snake oil. Přehnali jste to včera večer s pitím? Snake oil. Probudili jste se jako brouk? To si radši dejte dvojitou dávku, pane.
Skutečný olej z tuku některých hadů byl přitom po celá staletí nekontroverzním (a na medicínu z doby před vědeckou metodou i docela účinným) lékem. Je totiž bohatý na látky, které opravdu můžou působit protizánětlivě. Špatnou pověst mu dali až právě lidé jako Clark Stanley. Fun fact: Stanley byl nakonec potrestán. Od FDA (to je takový americký SÚKL) dostal pokutu celých 20 dolarů, což je v dnešních penězích něco málo přes deset tisíc korun. Z toho se chudák určitě úplně sesypal.
🧵 Kdybyste si o historii prodejců hadího oleje chtěli přečíst víc, můžu doporučit tenhle článek na webu NPR. Na Wikipedii zase najdete ukázku toho, jak vypadaly Stanleyho propagační materiály.
II.
Jsem asi ten poslední, kdo by měl někomu dávat módní rady. Když mám náladu vzít si něco výstředně barevného, sáhnu po tmavě modrém tričku.
Mám pro vás ale jeden tip jazykový: fit i suit se dají jako slovesa použít, když někomu nějaký kousek oblečení (ne)sedne. Každé se ale hodí v trochu jiné situaci.
- FIT použijte, když někomu něco sedne, protože to má tu správnou velikost, tvar a podobně: These shoes fit me perfectly. It’s very hard to find shoes in my size. (Tyhle boty mi perfektně sedí. Je hodně těžké najít boty v mojí velikosti.)
- SUIT se vám bude hodit pro trochu subjektivnější hodnocení. Používá se, když někomu něco sluší nebo to na něm vypadá dobře: Pink doesn’t suit me. I look better in earthier colours. (Růžová mi nesluší. Vypadám líp v zemitějších barvách.)
Obě slovesa se používají i mimo módní věstníky. Fit když něco někam (fyzicky) pasuje, zatímco suit přijde vhod, chcete-li říct, že se vám něco hodí:
- I need a bookcase which will fit between the sofa and the wardrobe. (Potřebuju knihovnu, která se vejde mezi pohovku a šatní skříň.)
- Monday at 5 suits me perfectly. See you then! (Pondělí v pět se mi skvěle hodí. Na viděnou!)
🧐 Rozdíl mezi slovy fit a suit si můžete procvičit v novém kvízu u mě na webu.
III.
K té poslední větě jen malá poznámka: všimněte si toho then — tady totiž neznamená potom, ale v ten (smluvený) čas. Na tohle then můžete v angličtině narazit docela často:
- I’ll let you know tomorrow. I should know more by then. (Dám ti vědět zítra. To už bych měl vědět víc.)
- It happened five years ago. I was taking care of my sick mum then. (Stalo se to před pěti lety. V té době jsem se staral o svou nemocnou maminku.)
To je pro dnešek všechno. Díky moc za přečtení & za týden se moc těším na přečtenou! 🙂👍
Tom