V každý jeden okamžik tráví třetina britské populace svůj čas tím, že buďto zrovna mluví o počasí, zrovna domluvili o počasí, nebo se zrovna chystají mluvit s někým o počasí.
Že Britové rádi mluví o počasí, je zhruba stejně objevné jako to, že královna ráda střídá barvy. Duh. Už Oscar Wilde s laskavostí sobě vlastní poznamenal, že „conversation about the weather is the last refuge of the unimaginative“ (mluvení o počasí je posledním útočištěm lidí bez fantazie). O něco zajímavější je ale otázka, proč se zrovna okamžitý stav ovzduší na určitém místě (konečně jsem prakticky využil své znalosti z hodin zeměpisu!) stal tak oblíbeným tématem konverzace.
Mohlo by to být tím, že počasí na Britských ostrovech je natolik zajímavé a proměnlivé, že se jako téma nikdy nevyčerpá — a takové opravdu je. Kombinace Golfského proudu, faktu, že Britské ostrovy jsou… no, ostrovy, a několika dalších faktorů vede k tomu, že v Británii nikdy přesně nevíte, na jaký druh deště se za pár hodin můžete těšit. A globální změny klimatu téhle nepředvídatelnosti rozhodně nepomáhají.
Všechno ale na přírodu svést nejde — svoji roli určitě hraje i fakt, že počasí je většinou docela bezpečné a nekontroverzní téma, takže s ním při small talku nikoho nenaštvete.
Víc si můžete přečíst v tomhle článku na webu BBC.
⌘⌘⌘
Když tvoříte otázky v angličtině, dávejte si pozor, abyste nezotázkovatěli™ moc velkou část věty. Schválně, zkuste si říct, které dvě z těchhle vět jsou dobře:
- What is the answer?
- What the answer is?
- Do you know what is the answer?
- Do you know what the answer is?
Správně jsou věty (1) a (4). První věta je celkem jasná, prostě je v ní prohozený podmět (the answer) a přísudek (is), aby nám vznikla anglická otázka.
Čtyřka je trochu složitější – je to totiž souvětí, které se skládá ze dvou vět. A když v angličtině tvoříme takovéhle otázky, musíme si hlídat jednu věc: zotázkovatění™ (prohození podmětu a přísudku/pomocného slovesa) se bude týkat jen první věty toho souvětí. Druhá část bude mít stejný slovosled jako normální oznamovací věta. Vesměs se to týká otázek, které jsou uvedené nějakou zdvořilostní frází. Tady je pár dalších příkladů:
- May I ask you where the bathroom is? (Můžu se vás zeptat, kde je koupelna?)
- Can you tell me where he went? (Můžeš mi říct, kam šel?)
- Do you think the President should resign? (Myslíš si, že by prezident měl abdikovat?)
⌘⌘⌘
A jedna britská bizarnost na závěr: v Anglii narazíte na spoustu hospod, v jejichž názvu se objevuje docela nečekané slovo: cock. Podle tohohle skvělého článku na webu Atlas Obscura to souvisí s tím, že kuřata svého času hrála důležitou roli v medicíně (koneckonců, kuřecím vývarem se lidé snaží dodnes léčit všechno možné). No a jedním z kuřecích medikamentů bylo i cock ale — pivo s „příměsí kuřete“ (jestli to zní jako něco, co byste rádi vyzkoušeli, jeden z původních receptů najdete tady).
Jistý souvis se současným významem slova cock tu je: i když mělo kohoutí pivo mnoho blahodárných účinků, zdaleka nejpopulárnější bylo díky tomu samému, na co moderní medicína využívá takové modré pilulky.
Tenhle účinek mu lidé nejspíš přisuzovali proto, že kohouti byli odpradávna symbolem mužné síly — což je pravděpodobně i důvod, proč slovo cock postupně dostalo úplně jiný význam.
Anyway, to je pro dnešek všechno. Mějte se krásně & za týden zase na přečtenou! 🙂
Tom
P.S. are you alright?