V dnešním čísle Anglofila: proč Tesco neuspělo v Americe, proč píšeme zájmeno I velkým písmenem a jak jedli Britové ve středověku.


Hello there!

Dneska to bude bez hlavního článku (já vím, člověk by čekal, že když jsem přišel o svůj skutečný hlas, budu chtít používat aspoň ten virtuální, bohužel ale ještě nejsem, jak se anglicky říká out and about– zpátky na nohách), každopádně tu pro vás mám pár zajímavostí a odkazů, tak mi to snad odpustíte.

Enjoy!

Telegraficky

  • Británie: Big Ben, Tower Bridge, královna Alžběta, nediagnostikovaná klinická deprese, Beatles a Tesco. Jo, vážně – Tesco vzniklo v londýnském East Endu, v roce 1919 ho založil Jack Cohen. V Británii je to jednoznačně největší obchodní řetězec, má tam přes 4000 obchodů. A podařilo se mu rozrůst se po celém světě, koneckonců mám jeden kousek za domem. Je ale jedna země, kde se mu ani trochu nedařilo: Spojené státy(YouTube, 10 minut). Tesco se tam pokusilo prorazit pod značkou Fresh & Easy, Američané ale zůstali věrní Walmartu a Targetu. Důvodů to má víc, tenhle je asi nejdůležitější: Američané nakupují jinak než Britové. Tesco je například zvyklé na zákazníky, kteří si často skočí nakoupit pár maličkostí, které zrovna potřebují. V Americe se ale většinou dělají opravdu velké nákupy na delší dobu.
  • Napadlo vás někdy, proč píšeme v angličtině I vždycky velkým písmenem? V češtině velká písmena u zájmen používáme k vyjádření úcty, takže se celkem nabízí, že je to prostě jenom vrtoch jazyka bezbřehých individualistů a kapitalistických vydřiduchů™, kteří si nejvíc váží sami sebe. Pravda je ale krapet prozaičtější (The New York Times Magazine, 5 minut): I vzniklo zkrácením zápisu starších zájmen jako ich a ic. No a středověkým mnichům, kteří psali rukopisy, se nelíbilo, že by samotné malé i mělo zastupovat něco tak důležitého jako osobu pisatele – a vyřešili to tak, že to písmeno zapisovali trochu větší než ostatní písmena na řádku.
  • Viktoriánskou kuchařku jsem vám v Anglofilovi už představil, tentokrát se podíváme ještě hlouběji do historie britského kuchařského umění: tady se můžete podívat, jak jedli běžní Angličané ve středověku (YouTube, 9 minut). Zaujalo mě to v jedné věci: tehdejší strava chudého Angličana byla v některých ohledech zdravější než to, co jedla šlechta. Třeba chleba jedli majetnější lidé zásadně bílý, protože výroba bílé mouky byla pracnější a bílý chléb tudíž prestižnější. Všechny ty dobré věci, kvůli kterým si dneska připlácíme za celozrnné pečivo, tak zůstávaly spodině.

To by bylo pro dnešek všechno. Díky za pozornost a držte mi prosím palce, ať se co nevidět zase rozmluvím. Na přečtenou v pondělí!

Tom